Príslovia 7
1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
Fili mi, custodi sermones meos, et præcepta mea reconde tibi. Fili
2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
serva mandata mea, et vives: et legem meam quasi pupillam oculi tui:
3 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
liga eam in digitis tuis, scribe illam in tabulis cordis tui.
4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
Dic sapientiæ, soror mea es: et prudentiam voca amicam tuam,
5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
ut custodiant te a muliere extranea, et ab aliena, quæ verba sua dulcia facit.
6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
De fenestra enim domus meæ per cancellos prospexi,
7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
et video parvulos, considero vecordem iuvenem,
8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
qui transit per plateam iuxta angulum, et prope viam domus illius, graditur
9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
in obscuro, advesperascente die, in noctis tenebris, et caligine.
10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
Et ecce occurrit illi mulier ornatu meretricio, præparata ad capiendas animas: garrula, et vaga,
11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
quietis impatiens, nec valens in domo consistere pedibus suis,
12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
nunc foris, nunc in plateis, nunc iuxta angulos insidians.
13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
Apprehensumque deosculatur iuvenem, et procaci vultu blanditur, dicens:
14 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
Victimas pro salute vovi, hodie reddidi vota mea.
15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
idcirco egressa sum in occursum tuum, desiderans te videre, et reperi.
16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
Intexui funibus lectulum meum, stravi tapetibus pictis ex Ægypto.
17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
aspersi cubile meum myrrha, et aloe, et cinnamomo.
18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
Veni, inebriemur uberibus, et fruamur cupitis amplexibus, donec illucescat dies.
19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
non est enim vir in domo sua, abiit via longissima.
20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
sacculum pecuniæ secum tulit: in die plenæ lunæ reversurus est in domum suam.
21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
Irretivit eum multis sermonibus, et blanditiis labiorum protraxit illum.
22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
Statim eam sequitur quasi bos ductus ad victimam, et quasi agnus lasciviens, et ignorans quod ad vincula stultus trahatur,
23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
donec transfigat sagitta iecur eius: velut si avis festinet ad laqueum, et nescit quod de periculo animæ illius agitur.
24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
Nunc ergo fili mi, audi me, et attende verbis oris mei.
25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
Ne abstrahatur in viis illius mens tua: neque decipiaris semitis eius.
26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
multos enim vulneratos deiecit, et fortissimi quique interfecti sunt ab ea.
