Príslovia 7
1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
[Fili mi, custodi sermones meos, et præcepta mea reconde tibi. Fili,
2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
serva mandata mea, et vives; et legem meam quasi pupillam oculi tui:
3 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
liga eam in digitis tuis, scribe illam in tabulis cordis tui.
4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
Dic sapientiæ: Soror mea es, et prudentiam voca amicam tuam:
5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
ut custodiant te a muliere extranea, et ab aliena quæ verba sua dulcia facit.
6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
De fenestra enim domus meæ per cancellos prospexi,
7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
et video parvulos; considero vecordem juvenem,
8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
qui transit per plateam juxta angulum et prope viam domus illius graditur:
9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
in obscuro, advesperascente die, in noctis tenebris et caligine.
10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
Et ecce occurrit illi mulier ornatu meretricio, præparata ad capiendas animas: garrula et vaga,
11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
quietis impatiens, nec valens in domo consistere pedibus suis;
12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
nunc foris, nunc in plateis, nunc juxta angulos insidians.
13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
Apprehensumque deosculatur juvenem, et procaci vultu blanditur, dicens:
14 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
Victimas pro salute vovi; hodie reddidi vota mea:
15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
idcirco egressa sum in occursum tuum, desiderans te videre, et reperi.
16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
Intexui funibus lectulum meum; stravi tapetibus pictis ex Ægypto:
17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
aspersi cubile meum myrrha, et aloë, et cinnamomo.
18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
Veni, inebriemur uberibus, et fruamur cupitis amplexibus donec illucescat dies.
19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
Non est enim vir in domo sua: abiit via longissima:
20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
sacculum pecuniæ secum tulit; in die plenæ lunæ reversurus est in domum suam.
21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
Irretivit eum multis sermonibus, et blanditiis labiorum protraxit illum.
22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
Statim eam sequitur quasi bos ductus ad victimam, et quasi agnus lasciviens, et ignorans quod ad vincula stultus trahatur:
23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
donec transfigat sagitta jecur ejus, velut si avis festinet ad laqueum, et nescit quod de periculo animæ illius agitur.
24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
Nunc ergo, fili mi, audi me, et attende verbis oris mei.
25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
Ne abstrahatur in viis illius mens tua, neque decipiaris semitis ejus;
26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
multos enim vulneratos dejecit, et fortissimi quique interfecti sunt ab ea.
