< Príslovia 7 >
1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
Poikani! kätke minun sanani, ja pidä tykönäs minun käskyni.
2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
Ota vaari minun käskyistäni, niin sinä elää saat, ja minun laistani, niinkuin silmäs terästä.
3 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
Sido ne sormiis, kirjoita ne sydämes tauluun.
4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
Sano viiisaudelle: sinä olet sisareni, ja kutsu toimi ystäväkses,
5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
Että hän sinua varjelis muukalaisesta vaimosta, ja vieraasta, jonka sanat sileät ovat.
6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
Sillä minä kurkistelin huoneeni akkunasta läpi häkin.
7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
Ja näin tyhmän nuorukaisen taitamattomain seassa, ja äkkäsin hänen poikain joukossa;
8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
Joka käveli kaduilla hänen nurkkainsa taitse, ja asteli sitä tietä, joka meni hänen huoneeseensa.
9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
Hämärissä, kuin päivä ehtoolla oli, ja jo yö ja pimiä tuli:
10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
Ja katso, häntä kohtasi vaimo porton vaatteilla, kavala,
11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
Tuima ja hillimätöin, jonka jalat ei pysyneet huoneessansa.
12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
Nyt on hän ulkona, nyt kaduilla, ja väijyy joka nurkassa.
13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
Hän otti hänen kiinni, ja suuta antoi hänen ja sanoi häpeemättä:
14 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
Minä olen tehnyt kiitosuhrin, ja olen tätäpänä täyttänyt lupaukseni:
15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
Sentähden olen minä tullut sinua vastaan, varhain sinua etsimään, ja olen nyt sinut löytänyt.
16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
Minä olen koreasti valmistanut vuoteeni Egyptin kirjavalla vaatteella,
17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
Ja olen hyvänhajuiseksi tehnyt kammioni mirhamilla, aloella ja kanelilla.
18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
Tule, harjoittakaamme kyllin hekumaa aamuun asti, ja huvitelkaammme meitämme keskenämme rakkaudella.
19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
Sillä mies ei ole kotona: hän on pitkälle matkalle mennyt.
20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
Hän on ottanut rahasäkin myötänsä, ja tulee kotia äsken määrätyllä päivällä.
21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
Ja niin hän houkutteli monelöla sanalla, ja vaati häntä makialla puheella.
22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
Hän meni hänen kanssansa nopiasti, niinkuin teurastettava härkä, ja niinkuin jalkapuuhun, jolla tyhmät rangoitaan.
23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
Siihenasti kuin hän nuolilla ampuu hänen maksansa lävitse: ja niinkuin lintu itsensä kiiruhtaa paulaan, ja ei tiedä sitä hengellensä vaaralliseksi.
24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
Niin kuulkaat siis minua, minun lapseni, ja ottakaat vaari minun suuni sanoista.
25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
Älköön sydämes poiketko hänen tiellensä: älä salli sinuas vietellä hänen retkillensä.
26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
Sillä hän on monta haavoittanut ja langettanut, ja kaikkinaiset voimalliset ovat häneltä tapetut.
27 Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti. (Sheol )
Hänen huoneensa ovat helvetin tiet, jotka menevät alas kuoleman kammioihin. (Sheol )