Príslovia 7
1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
Min Søn! bevar mine Ord, og gem mine Bud hos dig.
2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
Hold mine Bud, saa skal du leve, og min Lov som din Øjesten.
3 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
Bind dem om dine Fingre, skriv dem paa dit Hjertes Tavle!
4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
Sig til Visdommen: Du er min Søster, og Forstanden kalde du din Kynding;
5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
for at den maa bevare dig fra en fremmed Kvinde, fra en ubekendt, som gør sine Ord glatte.
6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
Thi jeg saa ud af mit Hus's Vindu, igennem mit Gitter;
7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
og jeg saa iblandt de uerfarne, jeg blev var iblandt Sønnerne et ungt Menneske, som fattedes Forstand,
8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
og han gik forbi paa Gaden ved hendes Hjørne og skred frem ad Vejen til hendes Hus,
9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
i Tusmørket om Aftenen efter Dagen, midt i Natten og Mørket.
10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
Og se, en Kvinde mødte ham i Horesmykke og underfundig i Hjertet,
11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
støjende og ustyrlig, hendes Fødder kunne ikke blive i hendes Hus.
12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
Stundom er hun ude, stundom paa Gaderne og lurer ved alle Hjørner.
13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
Og hun tog fat paa ham og kyssede ham, hun gjorde sit Ansigt frækt og sagde til ham:
14 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
Der paalaa mig Takoffer, i Dag har jeg betalt mine Løfter;
15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
derfor er jeg gaaet ud at møde dig, at søge dit Ansigt, og jeg har fundet dig.
16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
Jeg har redet mit Leje med Tæpper, med stribet Tøj af Garn fra Ægypten;
17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
jeg har overstænket min Seng med Myrra. Aloe og Kanel;
18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
kom, lader os beruse os i Kærlighed indtil Morgenen, lader os forlyste os i Elskov;
19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
thi Manden er ikke hjemme, han er faren lang Vej bort;
20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
han tog Pengeknuden med sig, han kommer hjem til Fuldmaanedagen.
21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
Hun bøjede ham med sin megen Overtalelse, tilskyndte ham med sine smigrende Læber.
22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
Hvo der hastelig gaar efter hende, kommer som Oksen til Slagterbænken og som i Fodlænken, der er til Daarens Tugtelse,
23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
indtil en Pil sønderskærer hans Lever; ligesom Fuglen skynder sig til Snaren og ved ikke, at det gælder dens Liv.
24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
Saa hører mig nu, I Børn! og agter paa min Munds Ord!
25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
Lad dit Hjerte ikke vige af til hendes Veje, lad dig ikke forvildes paa hendes Stier;
26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
thi mange ere de gennemborede, som hun har fældet, og mangfoldige alle de, hun har ihjelslaget.
