Príslovia 7
1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
Čuvaj, sine, riječi moje i pohrani moje zapovijedi kod sebe.
2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
Čuvaj moje zapovijedi, i bit ćeš živ, i nauk moj kao zjenicu oka svoga.
3 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
Priveži ih sebi na prste, upiši ih na ploči srca svoga;
4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
reci mudrosti: “Moja si sestra” i razboritost nazovi “sestričnom”,
5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
da te čuva od žene preljubnice, od tuđinke koja laskavo govori.
6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
Kad bijah jednom na prozoru svoje kuće i gledah van kroz rešetku,
7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
vidjeh među lakovjernima, opazih među momcima nerazumna mladića:
8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
prolazio je ulicom kraj njezina ugla i koracao putem k njezinoj kući
9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
u sumraku između dana i večeri kad se hvata noćna tmina;
10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
i gle, susrete ga žena, bludno odjevena i s prijevarom u srcu.
11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
Jogunasta bijaše i razuzdana, noge joj se nisu mogle u kući zadržati;
12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
bila je čas na ulici, čas na trgovima i vrebala kod svakog ugla;
13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
i uhvati ga i poljubi i reče mu bezobrazna lica:
14 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
“Bila sam dužna žrtvu pričesnicu, i danas izvrših svoj zavjet;
15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
zato sam ti izašla u susret, da te tražim, i nađoh te.
16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
Svoju sam postelju nastrla sagovima, vezenim pokrivačima misirskim;
17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
svoj sam krevet namirisala smirnom, alojem i cimetom.
18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
Hajde da se opijamo nasladom do jutra i da se radujemo užicima ljubavi.
19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
Jer muža mi nema kod kuće: otišao je na dalek put;
20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
uzeo je sa sobom novčani tobolac; a vratit će se kući tek o uštapu.”
21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
Tako ga zavede svojim vičnim nagovorom, odvuče ga svojim glatkim usnama.
22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
I ludo on pođe za njom, kao što vol ide na klaonicu i kao što jelen zapleten u mrežu čeka
23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
dok mu strijela ne probije jetra, i kao ptica što ulijeće u zamku, i ne znajući da će ga to života stajati.
24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
Zato me, sine moj, poslušaj i čuj riječi mojih usta.
25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
Nek' ti srce ne zastranjuje na njezine putove i ne lutaj po njezinim stazama.
26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
Jer je mnoge smrtno ranila i oborila, i mnogo je onih što ih je pobila.
