Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
ʻE hoku foha, kapau kuo ke hoko ko e fetongi ki ho kāinga, kapau kuo ke fekuku nima mo ha muli,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
Tā kuo tauheleʻi koe ʻaki ʻae ngaahi lea mei ho ngutu, kuo ke fihia koe ʻi he ngaahi lea ʻa ho ngutu.
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
ʻE hoku foha, ke ke fai eni, koeʻuhi ke ke hao ʻoka ke ka tō ki he nima ʻo ho kāinga: ʻalu koe, ʻo fakavaivai koe, koeʻuhi ke ke lavaʻi ai ho kāinga.
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
ʻOua naʻa tuku ke mohe ho mata, pe tuku ke tulemohe ho laumata.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Fakamoʻui koe ʻo hangē ko e kāseli mei he nima ʻoe tangata tuli manu, pea hangē ko e manupuna mei he nima ʻoe tangata tauhele.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
ʻA koe ko e fakapikopiko, ʻalu ki he lō; tokanga ki heʻene anga, pea ke poto ai;
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
ʻAia ʻoku ʻikai hano fakahinohino, pe enginaki, pe ha pule,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
Ka ʻoku ne tokonaki ʻene meʻakai ʻi he faʻahitaʻu mafana, ʻo ne tānaki ʻene meʻakai ʻi he ututaʻu.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
ʻA koe ko e fakapikopiko, ʻe fēfē hono fuoloa ʻo hoʻo mohe? Te ke toki tuʻu hake ʻafē mei hoʻo mohe?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
“ʻE toe siʻi pe ʻae mohe, ʻe toe siʻi mo e moʻumohea, ʻe toe siʻi mo e fehulunaki ʻoe nima ke mohe:”
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
Pea pehē, ʻe haʻu ai hoʻo masiva ʻo hangē ha taha ʻoku fononga mai, pea mo hoʻo paea ʻo hangē ha tangata ʻoku toʻo mahafu.
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
ʻOku ʻalu mo e ngutu kovi, ʻae tangata ʻoku angakovi, mo e tangata angahala.
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
ʻOku kakamo ʻe ia ʻaki hono mata, ʻoku lea ʻaki ʻe ia hono vaʻe, ʻoku ako ʻaki ʻe ia hono louhiʻi nima;
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
ʻOku ʻi hono loto ʻae kovi, ʻoku ne fakatupu maʻuaipē ʻae kovi; ʻoku tūtuuʻi ʻe ia ʻae maveuveu.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
Ko ia ʻe hoko fakafokifā ai ʻa ʻene malaʻia; ʻe maumau fakafokifā ia taʻehanofakamoʻui.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
ʻOku fehiʻa ʻa Sihova ki he meʻa ni ʻe ono: ʻio, ko e meʻa ʻe fitu ʻoku fakalielia ʻi hono ʻao:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
Ko e mata fielahi, ko e ʻelelo ʻoku loi, mo e nima ʻoku lilingi ʻae toto ʻoe taʻehalaia,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
Ko e loto ʻoku fakatupu ʻae ngaahi mahalo kovi, mo e vaʻe ʻoku veʻe vave ki he fai kovi,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
Ko e fakamoʻoni loi ʻoku lea ʻaki ʻae ngaahi loi, mo ia ʻoku fakatupu maveuveu ʻi he kāinga.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
ʻE hoku foha, ke ke tauhi ʻae fekau ʻa hoʻo tamai, pea ʻoua naʻa liʻaki ʻae fono ʻa hoʻo faʻē:
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
Nonoʻo maʻuaipē ia ki ho loto, pea kahoa ʻaki ia ʻi ho kia.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
ʻOka ke ka ʻalu, te ne tataki koe; ʻoka ke ka mohe, te ne tauhi koe; pea ʻoka ke ka ʻā, te mo alea mo ia.
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
He ko e fekau ko e tuʻunga maama ia: pea ko e fono ko e maama ia; pea ko e valoki fakapoto ko e hala ia ʻoe moʻui:
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
Ke fakahaofi koe mei he fefine angahala, mei he lea fakaoloolo ʻae fefine muli.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
ʻOua naʻa ke holi ʻi ho loto ki hono fakaʻofoʻofa; pea ʻoua naʻa tuku ke ne kākaaʻi koe ʻaki hono laumata.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
He ko e meʻa ʻi he fefine feʻauaki ʻoku fakamasivaʻi ʻae tangata ke toe siʻi ʻene konga mā: pea ʻe tuli ʻe he tonotangata ʻae moʻui mahuʻinga.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
ʻE faʻa ʻai ʻe ha tangata ʻae afi ki hono fatafata, pea ʻikai vela hono ngaahi kofu?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
ʻE ʻeveʻeva ha taha ʻi he funga maka vela, ka ʻe ʻikai vela hono vaʻe?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
ʻOku pehē ʻaia ʻoku ʻalu atu ki he uaifi ʻo hono kaungāʻapi; ʻe ʻikai tonuhia ia ʻoku ala ki ai.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
ʻOku ʻikai fehiʻa ʻae kakai ki ha kaihaʻa, ʻo kapau kuo ne kaihaʻa ke fakafiemālie hono loto ʻi heʻene feinga fiekaia;
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
Kā, ʻoka ʻilo ia, ʻe totongi ʻe ia ke liunga fitu; ʻe ʻatu ʻe ia ʻae meʻa kotoa pē ʻo hono fale.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Ka ko ia ʻoku tonofefine, ʻoku masiva poto: ko ia ʻoku ne fai ia ʻoku fakaʻauha ʻe ia hono laumālie ʻoʻona.
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
ʻE lavea ai ia mo ongoongo kovi: pea ʻe ʻikai holoholoʻi ʻa hono manukia.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
He ko e fuaʻa ko e fakalili ia ʻoe tangata: ko ia ʻe ʻikai te ne toe mamae ai ʻi he ʻaho ʻoe totongi.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
ʻE ʻikai tokangaʻi ʻe ia ha tukungoue; pea ʻe ʻikai fiemālie ia ʻi hoʻo foaki lahi.
