Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
Hijo mío, si saliste fiador por tu prójimo, Si empeñaste tu palabra a un extraño,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
Si te enredaste con tus palabras, Y quedaste atrapado con los dichos de tu boca,
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
Haz esto ahora, hijo mío, y líbrate. Ya que caíste en las manos de tu prójimo: Vé, humíllate e importuna a tu prójimo.
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
No concedas sueño a tus ojos, Ni adormecimiento a tus párpados.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Líbrate como gacela de la mano [del cazador], Como un ave de la trampa.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
Mira a la hormiga, oh perezoso, Observa sus caminos y sé sabio,
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
La cual, sin tener jefe, Ni gobernador, ni soberano,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
Prepara en el verano su comida. En el tiempo de la cosecha guarda su sustento.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
¿Hasta cuándo estarás acostado, oh perezoso? ¿Cuándo te levantarás de tu sueño?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Un rato duermes, otro dormitas, Un rato cruzas los brazos y descansas.
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
Te llega la miseria como un vagabundo, Y tu necesidad como un hombre armado.
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
Hombre depravado es el hombre inicuo, Que anda en la perversidad de su boca,
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
Guiña con un ojo, menea los pies, Hace señas con los dedos.
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
En su corazón hay perversidades, Maquina maldades, y continuamente busca rencillas.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
Por tanto, su calamidad vendrá de repente. Súbitamente será quebrantado y no habrá remedio.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
Seis [cosas] aborrece Yavé, Y aun siete repugna su alma:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
Ojos altivos, boca mentirosa, Manos que derraman sangre inocente,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
Corazón que maquina planes perversos, Pies presurosos para correr al mal,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
Testigo falso que habla mentiras, Y el que enciende discordias entre sus hermanos.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Hijo mío, guarda el mandamiento de tu padre, Y no abandones la instrucción de tu madre.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
Átalos continuamente a tu corazón, Enlázalos en torno a tu cuello.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
Cuando camines, te guiarán. Cuando duermas, te protegerán. Hablarán contigo al despertar.
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
Porque el mandamiento es lámpara, La enseñanza es luz Y camino de vida las reprensiones de la instrucción.
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
Te guardarán de la mala mujer, De la blandura de la boca de la mujer extraña.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
No codicies en tu corazón su hermosura, Ni dejes que te cautive con sus párpados.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
Porque si la prostituta busca una hogaza de pan, La adúltera caza una vida preciosa.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
¿Tomará el hombre fuego en su seno, Sin que ardan sus ropas?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
¿Andará un hombre sobre brasas, Sin que se quemen sus pies?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
Así sucederá con el que se une a la mujer de su prójimo. Ninguno que la toque quedará impune.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
¿No desprecian al ladrón aunque robe Para llenar su estómago cuando tiene hambre?
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
Si es sorprendido, tiene que pagar siete veces Y entregar todo lo que tiene en su casa.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Pues el adúltero es hombre sin cordura, Destructor de sí mismo es el que lo hace.
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
Heridas y deshonra hallará, Y su afrenta no será borrada.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
Porque los celos son la ira del hombre. En el día de la venganza no perdonará,
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
Ni aceptará algún rescate. No se aplacará aunque ofrezcas muchos regalos.
