Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
Moj sin, če si pôrok za svojega prijatelja, če si udaril svojo roko s tujcem,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
si ulovljen z besedami svojih ust, si vzet z besedami svojih ust.
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
Sedaj stôri to, moj sin in se osvobodi, ko si prišel v roko svojega prijatelja. Pojdi, ponižaj se in prepričaj svojega prijatelja.
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
Ne daj spanja svojim očem niti dremanja svojim vekam.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Osvobodi se kakor srna pred lovčevo roko in kakor ptica pred ptičarjevo roko.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
Pojdi k mravlji, ti lenuh, preudari njene poti in bodi moder,
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
ki nima ne vodnika, ne nadzornika ali ne vladarja,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
svojo hrano si pripravlja poleti in svojo hrano zbira na žetvi.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
Doklej boš spal, oh lenuh? Kdaj boš vstal iz svojega spanja?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Še malo spanja, malo dremanja, malo prekrižanih rok za spanje,
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
tako bo tvoja revščina prišla kakor nekdo, ki se klati in tvoje pomanjkanje kakor oborožen človek.
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
Nespodobna oseba, zloben človek, ki hodi s kljubovalnimi usti,
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
mežika s svojimi očmi, govori s svojimi stopali, uči s svojimi prsti.
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
Kljubovalnost je v njegovem srcu, nenehno snuje vragolijo, seje neenotnost.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
Zato bo njegova katastrofa prišla nenadoma, nenadoma bo zlomljen brez zdravila.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
Teh šest stvari sovraži Gospod; da, sedem mu jih je ogabnost:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
ponosen pogled, lažniv jezik in roke, ki prelijejo nedolžno kri,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
srce, ki snuje zlobne zamisli, stopala, ki so nagla v teku k vragoliji,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
kriva priča, ki govori laži in kdor seje neenotnost med brati.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Moj sin, drži se zapovedi svojega očeta in ne zapusti postave svoje matere.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
Nenehno si ju privezuj na svoje srce in zavezuj si ju okoli svojega vratu.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
Kadar greš, te bo vodila, kadar spiš, te bo obvarovala in kadar se zbudiš, se bo pogovarjala s teboj.
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
Kajti zapoved je svetilka; in postava je svetloba in graje poučevanja so pot življenja,
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
da te obvarujejo pred zlo žensko, pred priliznjenim jezikom tuje ženske.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
V svojem srcu si ne požêli njene lepote niti naj te ona ne ujame s svojimi vekami.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
Kajti s pomočjo vlačugarske ženske je mož priveden do koščka kruha in zakonolomka bo lovila dragoceno življenje.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
Mar lahko človek vzame ogenj v svoje naročje in njegova oblačila ne bodo ožgana?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
Mar lahko kdo hodi po žerjavici in njegova stopala ne bodo opečena?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
Tako kdor hodi k ženi svojega soseda, kdorkoli se je dotika, ne bo nedolžen.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
Ljudje ne prezirajo tatu, če krade, da zadovolji svojo dušo, kadar je lačen,
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
toda če je najden, naj povrne sedemkratno; izročil bo vse imetje svoje hiše.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Toda kdorkoli z žensko zagreši zakonolomstvo, nima razumevanja. Tisti, ki to počne, uničuje svojo lastno dušo.
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
Prejel bo rano in nečast in njegova graja ne bo izbrisana.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
Kajti ljubosumje je bes moškega, zato ne bo prizanesel na dan maščevanja.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
Ne bo se ozrl na kakršnokoli odkupnino niti ne bo zadovoljen počival, čeprav mu daješ mnogo daril.
