Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
Сине мој, кад се подјемчиш за пријатеља свог, и даш руку своју туђинцу,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
Везао си се речима уста својих, ухватио си се речима уста својих.
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
Зато учини тако, сине мој, и опрости се, јер си допао у руке ближњему свом; иди, припадни, и навали на ближњег свог.
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
Не дај сна очима својим, ни веђама својим дрема.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Отми се као срна из руке ловцу, и као птица из руке птичару.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
Иди к мраву, лењивче, гледај путеве његове, и омудрај.
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
Нема вођу ни управитеља ни господара;
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
И опет приправља лети себи храну, збира уз жетву пићу своју.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
Докле ћеш, лењивче, лежати? Кад ћеш устати од сна свог?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Док мало проспаваш, док мало продремљеш, док мало склопиш руке да прилегнеш,
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
У том ће доћи сиромаштво твоје као путник и оскудица твоја као оружан човек.
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
Човек неваљао и нитков ходи са злим устима;
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
Намигује очима, говори ногама, показује прстима;
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
Свака му је опачина у срцу, кује зло свагда, замеће свађу.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
Зато ће уједанпут доћи погибао његова, часом ће се сатрти и неће бити лека.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
На ово шесторо мрзи Господ, и седмо је гад души његовој:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
Очи поносите, језик лажљив и руке које проливају крв праву,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
Срце које кује зле мисли, ноге које брзо трче на зло,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
Лажан сведок који говори лаж, и ко замеће свађу међу браћом.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Чувај, сине мој, заповест оца свог, и не остављај науке матере своје.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
Привежи их себи на срце засвагда, и свежи их себи око грла.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
Куда год пођеш, водиће те; кад заспиш, чуваће те; кад се пробудиш, разговараће те;
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
Јер је заповест жижак, и наука је видело, и пут је животни карање које поучава;
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
Да те чувају од зле жене, од језика којим ласка жена туђа.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
Не зажели у срцу свом лепоту њену, и немој да те ухвати веђама својим.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
Јер са жене курве спада човек на комад хлеба, и жена пуста лови драгоцену душу.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
Хоће ли ко узети огња у недра, а хаљине да му се не упале?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
Хоће ли ко ходити по живом угљевљу, а ногу да не ожеже?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
Тако бива ономе који иде к жени ближњег свог; неће бити без кривице ко је се год дотакне.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
Не срамоте лупежа који украде да насити душу своју, будући гладан;
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
Него кад га ухвате плати самоседмо, да све имање дома свог.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Али ко учини прељубу са женом, безуман је, душу своју губи ко тако чини;
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
Муке и руга допада, и срамота се његова не може избрисати.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
Јер је љубавна сумња жестока у мужа и не штеди на дан освете;
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
Не мари ни за какав откуп, и не прима ако ћеш и много дарова давати.
