Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
Sine moj, kad se podjemèiš za prijatelja svojega, i daš ruku svoju tuðincu,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
Vezao si se rijeèima usta svojih, uhvatio si se rijeèima usta svojih.
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
Zato uèini tako, sine moj, i oprosti se, jer si dopao u ruke bližnjemu svojemu; idi, pripadni, i navali na bližnjega svojega.
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
Ne daj sna oèima svojima, ni vjeðama svojima drijema.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Otmi se kao srna iz ruke lovcu, i kao ptica iz ruke ptièaru.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
Idi k mravu, ljenivèe, gledaj putove njegove, i omudraj.
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
Nema voða ni upravitelja ni gospodara;
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
I opet pripravlja ljeti sebi hranu, zbira uz žetvu piæu svoju.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
Dokle æeš, ljenivèe, ležati? kad æeš ustati od sna svojega?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Dok malo prospavaš, dok malo prodrijemlješ, dok malo sklopiš ruke da prilegneš,
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
Utom æe doæi siromaštvo tvoje kao putnik i oskudica tvoja kao oružan èovjek.
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
Èovjek nevaljao i nitkov hodi sa zlijem ustima;
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
Namiguje oèima, govori nogama, pokazuje prstima;
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
Svaka mu je opaèina u srcu, kuje zlo svagda, zameæe svaðu.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
Zato æe ujedanput doæi pogibao njegova, èasom æe se satrti i neæe biti lijeka.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
Na ovo šestoro mrzi Gospod, i sedmo je gad duši njegovoj:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
Oèi ponosite, jezik lažljiv i ruke koje proljevaju krv pravu,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
Srce koje kuje zle misli, noge koje brzo trèe na zlo,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
Lažan svjedok koji govori laž, i ko zameæe svaðu meðu braæom.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Èuvaj, sine moj, zapovijest oca svojega, i ne ostavljaj nauke matere svoje.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
Priveži ih sebi na srce zasvagda, i spuèi ih sebi oko grla.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
Kuda god poðeš, vodiæe te; kad zaspiš, èuvaæe te; kad se probudiš, razgovaraæe te;
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
Jer je zapovijest žižak, i nauka je vidjelo, i put je životni karanje koje pouèava;
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
Da te èuvaju od zle žene, od jezika kojim laska žena tuða.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
Ne zaželi u srcu svom ljepote njezine, i nemoj da te uhvati vjeðama svojim.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
Jer sa žene kurve spada èovjek na komad hljeba, i žena pusta lovi dragocjenu dušu.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
Hoæe li ko uzeti ognja u njedra a haljine da mu se ne upale?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
Hoæe li ko hoditi po živom ugljevlju a nogu da ne ožeže?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
Tako biva onome koji ide k ženi bližnjega svojega; neæe biti bez krivice ko je se god dotakne.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
Ne sramote lupeža koji ukrade da nasiti dušu svoju, buduæi gladan;
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
Nego kad ga uhvate plati samosedmo, da sve imanje doma svojega.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Ali ko uèini preljubu sa ženom, bezuman je, dušu svoju gubi ko tako èini;
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
Muke i ruga dopada, i sramota se njegova ne može izbrisati.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
Jer je ljubavna sumnja žestoka u muža i ne štedi na dan osvete;
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
Ne mari ni za kakav otkup, i ne prima ako æeš i mnogo darova davati.
