Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
Hev du borga for grannen din, son min, hev du handtekest for ein annan,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
er du bunden ved ord av din munn, er du fanga i ord av din munn,
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
gjer då soleis, son min, og berga deg, sidan du er komen i handi på grannen: Gakk og kasta deg ned for grannen, gjer ågang på han,
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
unn ikkje dine augo svevn, eller augneloki ein blund.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Frels deg som ei gasella or handi hans, som ein fugl or fangarvald!
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
Gakk til mauren, du leting, sjå hans ferd og vert vis!
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
Han hev ingen hovding eller fut eller herre,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
men lagar um sumaren maten sin til og hev um hausten sanka si føda.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
Kor lenge vil du liggja, du leting? Når ris du upp or di svevn?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Endå litt svevn, endå litt blunding, endå litt kvild med henderne i kross,
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
so kjem armodi di som ein farande fant og naudi som skjoldvæpna mann.
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
Ugagns menneskje, illgjerningsmann, er den som gjeng og rengjer munnen,
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
som blinkar med augo, skrapar med foten, peikar med fingrarne,
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
med meinspel i hjarta, alltid emnar på ilt, og yppar trættor.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
Difor kjem hans undergang brått, snøgt vert han ulækjande krasa.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
Det er seks ting som Herrens hatar, og sju er ei gru for hans sjæl:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
Storlåtne augo, ljugartunga, hender som renner ut skuldlaust blod,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
hjarta som tenkjer upp vonde råder, føter som renner rapt til vondt,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
den som lyg og vitnar falskt, den som yppar strid millom brør.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Son min, tak vare på bodet åt far din, og kasta’kje frå deg læra åt mor di!
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
Bitt deim alltid til hjarta ditt, knyt deim um halsen din!
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
Når du gjeng, skal læra leida deg; når du ligg, skal ho vaka yver deg; når du vaknar, skal ho tala til deg.
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
For bodet er ei lykt og lovi er ljos, og påminning med tukt er livsens veg.
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
Dei kann vara deg frå den vonde kvinna, frå den sleipe framande tunga.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
Ikkje trå i hjarta etter vænleiken hennar, og lat ho’kje fanga deg med augneloki sine!
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
For skjøkja armar ut til siste brødbit, og gifte kona jagtar etter dyre livet.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
Kann nokon taka eld i fanget og ikkje brenna klædi sine?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
Ell’ kann ein gå på gløder og ikkje svida føterne?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
So vert det med den som gjeng inn til kona åt grannen; ingen kjem urefst frå det, um han rører henne.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
Vert ikkje tjuven vanvyrd, um han stel og vil stilla sin svolt?
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
Vert han teken, lyt han sjufaldt betala, alt han eig i sitt hus, lyt han gjeva.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Den som driv hor med ei kona, er vitlaus, den som vil tyna seg sjølv, gjer slikt.
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
Hogg og skjemsla fær han, og ingen utslettar hans skam.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
For mannen harmast i åbryskap, på hemnsdagen sparer han ikkje.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
Han bryr seg ikkje um nokor bot og tek’kje imot um du gjev han mykje.
