Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
Mans bērns, ja tu priekš sava tuvākā galvojis un roku devis priekš cita,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
Tad tu esi sasaistīts ar savas mutes valodu un savaldzināts ar savas mutes vārdiem.
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
Tad dari jel tā mans bērns, un izglābies, ja tu savam tuvākam rokā esi nācis; ej, meties zemē priekš viņa un spied savu tuvāko;
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
Nedod savām acīm miega, nedod savām acīm dusas;
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Izglābies kā stirna no viņa rokas un kā putns no mednieka rokas!
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
Ej pie skudras, sliņķi, skaties viņas ceļus un topi gudrs!
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
Lai tai nav valdnieka, ne virsnieka, ne kunga,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
Tā tomēr savu maizi sagādā vasarā, savu barību sakrāj pļaujamā laikā.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
Cik ilgi tu gulēsi, sliņķi? Kad tu celsies no sava miega?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Guli maķenīt, snaudi maķenīt, saliec maķenīt rokas miegā;
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
Tad tava nabadzība tev pienāks nākdama, un tavs trūkums, kā apbruņots vīrs.
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
Nelieša cilvēks ir tāds negants vīrs, kas staigā ar netiklu muti,
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
Met ar acīm, piegrūž ar kājām, zīmē ar pirkstiem.
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
Netiklība ir viņa sirdī, viņš domā vienmēr uz ļaunu, saceļ ķildas.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
Tādēļ viņam nelaime nāks piepeši, viņš ātri taps satriekts un dziedināšanas nebūs.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
Šās sešas lietas Tas Kungs ienīst, un tā septītā viņam ir negantība:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
Lepnas acis, melu mēle un rokas, kas nenoziedzīgas asinis izlej,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
Sirds, kas negantus nodomus perē; kājas, kas mudīgas uz ļaunu skriet;
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
Viltīgs liecinieks, kas droši melus runā, un kas ķildu ceļ starp brāļiem. -
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Mans bērns, glabā sava tēva pamācīšanu un nepamet savas mātes mācību.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
Sasien to allažiņ uz savas sirds un sien to ap savu kaklu.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
Kad tu staigā, tad tā tevi pavadīs; kad tu apgulies, tad tā tevi apsargās, un kad tu uzmodies, tad tā ar tevi runās;
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
Jo pamācīšana ir spīdeklis, un mācība gaišums, un kad pārmāca un rāj, tas ir dzīvības ceļš;
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
Ka tās tev izsargā no negodīgas sievas, no svešas sievietes mīkstās mēles.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
Nekāro savā sirdī pēc viņas skaistuma, un lai viņa tevi nesagūsta ar savām acīm;
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
Jo caur mauku tiek līdz maizes drupekļiem, un vīra sieva tev notvers pat dārgo dzīvību.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
Vai arī uguni var klēpī ņemt, un drēbes nesadegtu?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
Vai uz kvēlošām oglēm var iet un nesadedzinātu kājas?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
Tāpat, kas ieiet pie otra sievas; nesodīts nepaliks, kas to aizskar.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
Zaglim nepiedod vis, ka zog izsalcis, vēderu pildīt.
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
Bet pieķerts tas septiņkārt atlīdzinās, visu sava nama padomu tas atdos.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Kas ar sievu laulību pārkāpj, tam prāta nav; to tik dara, kas sev dzīvību grib nogalināt.
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
Tam būs kāviens un kauns un negods bez gala;
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
Jo viņas vīra dusmas iekarsušās netaupīs atriebšanas laikā.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
Tas nebēdās ne par kādu līdzību(izpirkumu), un nebūs miera, cik dāvanu arī nedotu.
