Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
Fili mi, si spoponderis pro amico tuo, defixisti apud extraneum manum tuam,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
illaqueatus es verbis oris tui, et captus propriis sermonibus.
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
Fac ergo quod dico fili mi, et temetipsum libera: quia incidisti in manum proximi tui. Discurre, festina, suscita amicum tuum:
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
ne dederis somnum oculis tuis, nec dormitent palpebrae tuae.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Eruere quasi damula de manu, et quasi avis de manu aucupis.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
Vade ad formicam o piger, et considera vias eius, et disce sapientiam:
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
quae cum non habeat ducem, nec praeceptorem, nec principem,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
parat in aestate cibum sibi, et congregat in messe quod comedat.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
Usquequo piger dormies? quando consurges e somno tuo?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Paululum dormies, paululum dormitabis, paululum conseres manus ut dormias:
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
et veniet tibi quasi viator, egestas, et pauperies quasi vir armatus. Si vero impiger fueris, veniet ut fons messis tua, et egestas longe fugiet a te.
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
Homo apostata, vir inutilis, graditur ore perverso,
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
annuit oculis, terit pede, digito loquitur,
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
pravo corde machinatur malum, et omni tempore iurgia seminat.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
huic extemplo veniet perditio sua, et subito conteretur, nec habebit ultra medicinam.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
Sex sunt, quae odit Dominus, et septimum detestatur anima eius:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
Oculos sublimes, linguam mendacem, manus effundentes innoxium sanguinem,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
cor machinans cogitationes pessimas, pedes veloces ad currendum in malum,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
proferentem mendacia testem fallacem, et eum, qui seminat inter fratres discordias.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Conserva fili mi praecepta patris tui, et ne dimittas legem matris tuae.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
Liga ea in corde tuo iugiter, et circumda gutturi tuo.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
Cum ambulaveris, gradiantur tecum: cum dormieris, custodiant te, et evigilans loquere cum eis.
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
quia mandatum lucerna est, et lex lux, et via vitae increpatio disciplinae:
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
ut custodiant te a muliere mala, et a blanda lingua extraneae.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
Non concupiscat pulchritudinem eius cor tuum, nec capiaris nutibus illius:
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
pretium enim scorti vix est unius panis: mulier autem viri pretiosam animam capit.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
Numquid potest homo abscondere ignem in sinu suo, ut vestimenta illius non ardeant?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
aut ambulare super prunas, ut non comburantur plantae eius?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
sic qui ingreditur ad mulierem proximi sui, non erit mundus cum tetigerit eam.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
Non grandis est culpa, cum quis furatus fuerit: ut esurientem impleat animam:
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
deprehensus tamen reddet septuplum, et omnem substantiam domus suae tradet.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Qui autem adulter est, propter cordis inopiam perdet animam suam:
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
turpitudinem et ignominiam congregat sibi, et opprobrium illius non delebitur.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
quia zelus et furor viri non parcet in die vindictae,
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
nec acquiescet cuiusquam precibus, nec suscipiet pro redemptione dona plurima.
