< Príslovia 6 >

1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
בְּנִי אִם־עָרַבְתָּ לְרֵעֶךָ תָּקַעְתָּ לַזָּר כַּפֶּֽיךָ׃
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
נוֹקַשְׁתָּ בְאִמְרֵי־פִיךָ נִלְכַּדְתָּ בְּאִמְרֵי־פִֽיךָ׃
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
עֲשֵׂה זֹאת אֵפוֹא ׀ בְּנִי וְֽהִנָּצֵל כִּי בָאתָ בְכַף־רֵעֶךָ לֵךְ הִתְרַפֵּס וּרְהַב רֵעֶֽיךָ׃
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
אַל־תִּתֵּן שֵׁנָה לְעֵינֶיךָ וּתְנוּמָה לְעַפְעַפֶּֽיךָ׃
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
הִנָּצֵל כִּצְבִי מִיָּד וּכְצִפּוֹר מִיַּד יָקֽוּשׁ׃
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
לֵֽךְ־אֶל־נְמָלָה עָצֵל רְאֵה דְרָכֶיהָ וַחֲכָֽם׃
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
אֲשֶׁר אֵֽין־לָהּ קָצִין שֹׁטֵר וּמֹשֵֽׁל׃
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
תָּכִין בַּקַּיִץ לַחְמָהּ אָגְרָה בַקָּצִיר מַאֲכָלָֽהּ׃
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
עַד־מָתַי עָצֵל ׀ תִּשְׁכָּב מָתַי תָּקוּם מִשְּׁנָתֶֽךָ׃
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
מְעַט שֵׁנוֹת מְעַט תְּנוּמוֹת מְעַט ׀ חִבֻּק יָדַיִם לִשְׁכָּֽב׃
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
וּבָֽא־כִמְהַלֵּךְ רֵאשֶׁךָ וּמַחְסֹֽרְךָ כְּאִישׁ מָגֵֽן׃
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
אָדָם בְּלִיַּעַל אִישׁ אָוֶן הוֹלֵךְ עִקְּשׁוּת פֶּֽה׃
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
קֹרֵץ בְּעֵינָו מֹלֵל בְּרַגְלָו מֹרֶה בְּאֶצְבְּעֹתָֽיו׃
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
תַּֽהְפֻּכוֹת ׀ בְּלִבּוֹ חֹרֵשׁ רָע בְּכָל־עֵת מדנים מִדְיָנִים יְשַׁלֵּֽחַ׃
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
עַל־כֵּן פִּתְאֹם יָבוֹא אֵידוֹ פֶּתַע יִשָּׁבֵר וְאֵין מַרְפֵּֽא׃
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
שֶׁשׁ־הֵנָּה שָׂנֵא יְהוָה וְשֶׁבַע תועבות תּוֹעֲבַת נַפְשֽׁוֹ׃
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
עֵינַיִם רָמוֹת לְשׁוֹן שָׁקֶר וְיָדַיִם שֹׁפְכוֹת דָּם־נָקִֽי׃
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
לֵב חֹרֵשׁ מַחְשְׁבוֹת אָוֶן רַגְלַיִם מְמַהֲרוֹת לָרוּץ לָֽרָעָה׃
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
יָפִיחַ כְּזָבִים עֵד שָׁקֶר וּמְשַׁלֵּחַ מְדָנִים בֵּין אַחִֽים׃
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
נְצֹר בְּנִי מִצְוַת אָבִיךָ וְאַל־תִּטֹּשׁ תּוֹרַת אִמֶּֽךָ׃
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
קָשְׁרֵם עַל־לִבְּךָ תָמִיד עָנְדֵם עַל־גַּרְגְּרֹתֶֽךָ׃
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
בְּהִתְהַלֶּכְךָ ׀ תַּנְחֶה אֹתָךְ בְּֽשָׁכְבְּךָ תִּשְׁמֹר עָלֶיךָ וַהֲקִיצוֹתָ הִיא תְשִׂיחֶֽךָ׃
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
כִּי נֵר מִצְוָה וְתוֹרָה אוֹר וְדֶרֶךְ חַיִּים תּוֹכְחוֹת מוּסָֽר׃
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
לִשְׁמָרְךָ מֵאֵשֶׁת רָע מֵֽחֶלְקַת לָשׁוֹן נָכְרִיָּֽה׃
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
אַל־תַּחְמֹד יָפְיָהּ בִּלְבָבֶךָ וְאַל־תִּקָּֽחֲךָ בְּעַפְעַפֶּֽיהָ׃
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
כִּי בְעַד־אִשָּׁה זוֹנָה עַֽד־כִּכַּר לָחֶם וְאֵשֶׁת אִישׁ נֶפֶשׁ יְקָרָה תָצֽוּד׃
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
הֲיַחְתֶּה אִישׁ אֵשׁ בְּחֵיקוֹ וּבְגָדָיו לֹא תִשָּׂרַֽפְנָה׃
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
אִם־יְהַלֵּךְ אִישׁ עַל־הַגֶּחָלִים וְרַגְלָיו לֹא תִכָּוֶֽינָה׃
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
כֵּן הַבָּא אֶל־אֵשֶׁת רֵעֵהוּ לֹא יִנָּקֶה כָּֽל־הַנֹּגֵעַ בָּֽהּ׃
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
לֹא־יָבוּזוּ לַגַּנָּב כִּי יִגְנוֹב לְמַלֵּא נַפְשׁוֹ כִּי יִרְעָֽב׃
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
וְנִמְצָא יְשַׁלֵּם שִׁבְעָתָיִם אֶת־כָּל־הוֹן בֵּיתוֹ יִתֵּֽן׃
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
נֹאֵף אִשָּׁה חֲסַר־לֵב מַֽשְׁחִית נַפְשׁוֹ הוּא יַעֲשֶֽׂנָּה׃
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
נֶֽגַע־וְקָלוֹן יִמְצָא וְחֶרְפָּתוֹ לֹא תִמָּחֶֽה׃
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
כִּֽי־קִנְאָה חֲמַת־גָּבֶר וְלֹֽא־יַחְמוֹל בְּיוֹם נָקָֽם׃
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
לֹא־יִשָּׂא פְּנֵי כָל־כֹּפֶר וְלֹֽא־יֹאבֶה כִּי תַרְבֶּה־שֹֽׁחַד׃

< Príslovia 6 >