Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
Poikani, jos olet ketä lähimmäisellesi taannut, lyönyt kättä vieraalle;
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
jos olet kietoutunut oman suusi sanoihin, joutunut suusi sanoista kiinni,
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
niin tee toki, poikani, pelastuaksesi tämä, koska olet joutunut lähimmäisesi kouriin: Mene, heittäydy maahan ja ahdista lähimmäistäsi;
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
Älä suo silmillesi unta äläkä silmäluomillesi lepoa.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Pelastaudu käsistä niinkuin gaselli, niinkuin lintu pyydystäjän käsistä.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
Mene, laiska, muurahaisen tykö, katso sen menoja ja viisastu.
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
Vaikka sillä ei ole ruhtinasta, ei päällysmiestä eikä hallitsijaa,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
se kuitenkin hankkii leipänsä kesällä ja kokoaa varastoon ruokansa elonaikana.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
Kuinka kauan sinä, laiska, makaat, milloinka nouset unestasi?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Nuku vielä vähän, torku vähän, makaa vähän ristissä käsin,
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
niin köyhyys käy päällesi niinkuin rosvo ja puute niinkuin asestettu mies.
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
Kelvoton ihminen, väärä mies on se, joka kulkee suu täynnä vilppiä,
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
silmää iskee, jaloillaan merkkiä antaa, sormillansa viittoo,
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
kavaluus mielessä, pahaa aina hankitsee, riitoja rakentaa.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
Sentähden hänen turmionsa tulee yhtäkkiä, tuokiossa hänet rusennetaan, eikä apua ole.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
Näitä kuutta Herra vihaa, ja seitsemää hänen sielunsa kauhistuu:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
ylpeitä silmiä, valheellista kieltä, käsiä, jotka vuodattavat viatonta verta,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
sydäntä, joka häijyjä juonia miettii, jalkoja, jotka kiiruusti juoksevat pahaan,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
väärää todistajaa, joka valheita puhuu, ja riidan rakentajaa veljesten kesken.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Säilytä, poikani, isäsi käsky äläkä hylkää äitisi opetusta.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
Pidä ne aina sydämellesi sidottuina, kääri ne kaulasi ympärille.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
Kulkiessasi ne sinua taluttakoot, maatessasi sinua vartioikoot, herätessäsi sinua puhutelkoot.
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
Sillä käsky on lamppu, opetus on valo, ja kurittava nuhde on elämän tie,
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
että varjeltuisit pahasta naisesta, vieraan vaimon liukkaasta kielestä.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
Älköön sydämesi himoitko hänen kauneuttaan, älköönkä hän sinua katseillaan vangitko.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
Sillä porttonaisen tähden menee leipäkakkukin, ja naitu nainen pyydystää kallista sielua.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
Voiko kukaan kuljettaa tulta helmassaan, puvun häneltä palamatta?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
Voiko kukaan kävellä hiilloksella, jalkain häneltä kärventymättä?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
Samoin käy sen, joka menee lähimmäisensä vaimon luo: ei jää rankaisematta kukaan, joka häneen kajoaa.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
Eikö halveksita varasta, vaikka hän olisi nälissään varastanut hengenpiteikseen?
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
Onhan hänen, jos tavataan, seitsenkertaisesti korvattava, annettava kaikki talonsa varat.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Joka vaimon kanssa avion rikkoo, on mieletön; itsensä menettää, joka niin tekee.
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
Hän saa vaivan ja häpeän, eikä hänen häväistystään pyyhitä pois.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
Sillä luulevaisuus nostaa miehen vihan, ja säälimätön on hän koston päivänä.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
Ei hän huoli mistään lunastusmaksusta, ei suostu, vaikka kuinka lahjaasi lisäät.
