Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
Min Søn! dersom du er gaaet i Borgen hos din Næste, har givet Haandslag til den fremmede;
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
har du bundet dig ved din Munds Ord, ladet dig fange ved din Mands Ord:
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
Saa gør dog dette, min Søn! og red dig, fordi du er kommen i din Næstes Haand: Gak, nedkast dig for hans Fødder, og træng ind paa din Næste!
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
Tilsted ikke dine Øjne at sove eller dine Øjenlaage at slumre.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Fri dig som en Raa af Jægerens Haand og som en Fugl af Fuglefængerens Haand.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
Du lade! gak til Myren, se dens Veje, og bliv viis.
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
Skønt den ikke har nogen Fyrste, Foged eller Hersker,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
bereder den om Sommeren sin Mad, den samler om Høsten sin Spise.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
Du lade! hvor længe vil du ligge? naar vil du staa op af din Søvn?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Sov lidt endnu, blund lidt, fold Hænderne lidt for at hvile:
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
Saa skal din Armod komme som en Landstryger og din Trang som skjoldvæbnet Mand.
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
Et nedrigt Menneske, en uretfærdig Mand er den, som gaar med en vanartig Mund;
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
den, som giver Vink med sine Øjne, gør Tegn med sine Fødder, peger med sine Fingre;
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
den, som har forvendte Ting i sit Hjerte og optænker ondt til hver Tid og kommer Trætter af Sted.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
Derfor skal hans Ulykke komme hastelig, han skal snart sønderknuses, og der skal ingen Lægedom være.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
Disse seks Stykker hader Herren, og de syv ere en Vederstyggelighed for hans Sjæl:
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
Stolte Øjne, en løgnagtig Tunge og Hænder, som udgyde den uskyldiges Blod;
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
et Hjerte, som optænker uretfærdige Tanker; Fødder, som haste med at løbe til det onde;
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
den, der som falsk Vidne taler Løgn; og den, som kommer Trætter af Sted imellem Brødre.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Min Søn! bevar din Faders Bud, og forlad ikke din Moders Lov.
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
Knyt dem til dit Hjerte for stedse, bind dem om din Hals!
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
Naar du vandrer, skal den lede dig, naar du lægger dig, skal den bevare dig, og naar du opvaagner, skal den tale til dig.
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
Thi Budet er en Lampe og Loven et Lys, og Undervisningens Revselse er Vej til Livet;
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
at den maa bevare dig fra en ond Kvinde, fra en fremmed Tunges Sledskhed.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
Begær ikke hendes Dejlighed i dit Hjerte, og lad hende ikke indtage dig med sine Øjenlaage!
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
Thi for en Skøges Skyld gælder det kun om et Stykke Brød, men en anden Mands Hustru fanger den dyrebare Sjæl.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
Mon nogen kan tage Ild i sin Barm, uden at hans Klæder brændes op?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
Eller mon nogen kan gaa paa Gløder, uden at hans Fødder brændes?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
Saa sker det ham, som gaar ind til sin Næstes Hustru; ingen, som rører hende, slipper fri for Straf.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
Man ringeagter ikke, at en Tyv stjæler for at mætte sig, naar han er hungrig;
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
men naar han bliver greben, maa han betale syv Fold, han maa give alt sit Hus's Gods.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Den, som bedriver Hor med en Kvinde, fattes Forstand; den, som vil fordærve sin Sjæl, han, ja han gør sligt.
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
Plage og Skam skal ramme ham, og hans Skændsel skal ikke udslettes.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
Thi nidkær er Mandens Vrede, og han skal ikke skaane paa Hævnens Dag;
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
han skal ikke tage nogen Bod for gyldig og ikke samtykke, om du end vilde give megen Skænk.
