Príslovia 6
1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
Ka capa, nam pui ih laiba pathok pae hanah lokkamhaih to na sak moe, minawk kalah abomh hanah lokkamhaih na sak moeng pongah,
2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
na thuih ih lok pongah na manh moe, na pakha hoi tacawt lok mah na naeh moeng nahaeloe,
3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
ka capa, nam pui ih ban thungah na krakhaih hoiah na loih thai hanah hae tiah sah ah; nam pui khaeah, Caeh loe, poeknaemhaih hoiah anih tlim ah om paeh; nam pui ban thung hoi loih thai hanah tahmenhaih hni ah.
4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
Na mik to iipsak hmah loe, angamsak hmah.
5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
Moi kat kami ih ban thung hoiah kaloih tasuk baktih, dongh patung kami ih ban thung hoiah kaloih tavaa baktiah nangmah hoi nangmah to loih ah.
6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
Nang thasae kami, cahmat khaeah caeh ah, a caehhaih loklamnawk to khen ah loe, palungha ah;
7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
cahmat loe lam patuekkung hoi thuitaekkung tawn ai, ukkung doeh tawn ai,
8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
toe anih loe nipui tue hoi caang aah tue ah rawkcak to patung.
9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
Aw thasae kami, nasetto maw na iih han vop? Natuek naah maw iihhaih ahmuen hoiah nang thawk han?
10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Atue setta thungah na iih moe, atue setta thungah na ngam, nawnetta thung nang hak moe, na ban pakhuem duem nathung ah;
11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
kholong caeh kami baktiah amtanghaih mah na patom ueloe, vawthaih mah maiphaw sin kami baktiah na patom tih.
12 Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
Kasae kami hoi amram aak kami loe lok amlai hoiah ni khosak o;
13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
minawk aling hanah mikpakhrip thuih, khok hoiah angmathaih a paek moe, banpazungnawk hoiah patuk o;
14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
anih loe palung thungah alinghaih to koi moe, kahoih ai poekhaih to vaa thai ai, maeto hoi maeto misa angcoengsak hanah a poek.
15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
To pongah nihcae loe poek ai pui hoi amrohaih mah pha thui tih; abuephaih om ai ah nawnetta thung amro tih.
16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
Angraeng mah hnukma ih hmuen tarukto oh; ue, panuet thok hmuen sarihto oh;
17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
amoek kami ih mik tamdai, amsawnlok thui thaih palai, zaehaih tawn ai kami humhaih ban,
18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
kasae poekhaih palungthin, hmuesae sakhaih bangah caeh karang khok,
19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
amsawnlok pongah hnukungah kaom, nawkamya poek amkhraeng han sah kaminawk hae ni.
20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
Ka capa, nam pa lokpaekhaih to pakuemh loe, nam no patukhaih doeh pahnawt hmah;
21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
na palung thungah zaeng ah loe, na tahnong ah kom caeng ah.
22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
Na caehhaih loklam to anih mah patuek tih; na iih naah na toep ueloe, nang lawt naah, lok na thui tih.
23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
Lokpaekhaih loe hmaithaw ah oh; patukhaih lok loe aanghaih ah oh; zae thuitaekhaih loe hinghaih loklam ah oh.
24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
Kahoih ai nongpata, lok hoiah minawk kazoek thaih nongpata khae hoiah na pakaa tih.
25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
Nongpata kranghoihaih to khit hmah, a mik pakhriphaih pongah aman hmah.
26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
Tangyat zawhhaih hoiah takaw kae maeto ni qan thai tih; sava laep ah zaehaih sah nongpata loe atho kana hinghaih to amrosak thaih.
27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
Kami mah angmah ih saoek hmai hoi thlaek naah, angmah ih laihaw to hmai mah kangh mak ai maw?
28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
Kami mah hmai nuiah caeh naah, a khok to hmai mah kangh mak ai maw?
29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
Na imtaeng kami ih zu khaeah caeh kami doeh to tiah oh; mi kawbaktih doeh to nongpata sui kami loe, zaehaih hoiah loih thai ai.
30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
Zok amthlam pongah zok amthlamhaih dipsak hanah paqu kami loe, mi mah doeh kasae thui mak ai.
31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
Kamqu to naeh naah alet sarihto pathoksak moe, a tawnh ih hmuennawk boih paeksak han oh.
32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
Toe zu laep ah nongpata hoi zaehaih sah kami loe, poekhaih tawn ai kami ah ni oh; to kami loe a hinghaih amrosak kami ah oh.
33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
Anih to bop o tih, a nuiah khingyahaih tawn o mak ai; anih kasae thuihaih loe boeng thai mak ai.
34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
Zu nuiah palung haenghaih mah sava to palungphuisak; to pongah danpaekhaih tue phak naah tahmenhaih roe tawn mak ai.
35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
Kawbaktih ronghaih phoisa doeh koeh mak ai, tangqum paroeai paek cadoeh palungphui dip mak ai.
