Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
HIJO mío, está atento á mi sabiduría, y á mi inteligencia inclina tu oído;
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
Para que guardes consejo, y tus labios conserven la ciencia.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Porque los labios de la extraña destilan miel, y su paladar es más blando que el aceite:
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Mas su fin es amargo como el ajenjo, agudo como cuchillo de dos filos.
Sus pies descienden á la muerte; sus pasos sustentan el sepulcro: (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Sus caminos son instables; no [los] conocerás, si no considerares el camino de vida.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Ahora pues, hijos, oidme, y no os apartéis de las razones de mi boca.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Aleja de ella tu camino, y no te acerques á la puerta de su casa;
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Porque no des á los extraños tu honor, y tus años á cruel;
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
Porque no se harten los extraños de tu fuerza, y tus trabajos [estén] en casa del extraño;
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
Y gimas en tus postrimerías, cuando se consumiere tu carne y tu cuerpo,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
Y digas: ¡Cómo aborrecí el consejo, y mi corazón menospreció la reprensión;
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Y no oí la voz de los que me adoctrinaban, y á los que me enseñaban no incliné mi oído!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Casi en todo mal he estado, en medio de la sociedad y de la congregación.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bebe el agua de tu cisterna, y los raudales de tu pozo.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Derrámense por de fuera tus fuentes, en las plazas los ríos de aguas.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Sean para ti solo, y no para los extraños contigo.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Sea bendito tu manantial; y alégrate con la mujer de tu mocedad.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
[Como] cierva amada y graciosa corza, sus pechos te satisfagan en todo tiempo; y en su amor recréate siempre.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
¿Y por qué, hijo mío, andarás ciego con la ajena, y abrazarás el seno de la extraña?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Pues que los caminos del hombre están ante los ojos de Jehová, y él considera todas sus veredas.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Prenderán al impío sus propias iniquidades, y detenido será con las cuerdas de su pecado.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
El morirá por falta de corrección; y errará por la grandeza de su locura.
