Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Hijo mío está atento a mi sabiduría, y a mi inteligencia inclina tu oído:
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
Para que guardes mis consejos; y tus labios conserven la ciencia.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Porque los labios de la mujer extraña destilan panal de miel; y su paladar es más suave que el aceite:
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Mas su fin es amargo como el ajenjo; agudo como espada de dos filos.
Sus pies descienden a la muerte: sus pasos sustentan el sepulcro. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Si no pesares el camino de vida, sus caminos son instables: no los conocerás.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Ahora pues, hijos, oídme, y no os apartéis de las razones de mi boca.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Aleja de ella tu camino; y no te acerques a la puerta de su casa.
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Porque no des a los extraños tu honor; y tus años a cruel.
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
Porque no se harten los extraños de tu fuerza; y tus trabajos estén en casa del extraño:
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
Y gimas en tus postrimerías, cuando se consumiere tu carne y tu cuerpo,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
Y digas: ¿Cómo aborrecí el castigo; y mi corazón menospreció la reprensión,
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Y no oí la voz de los que me castigaban; y a los que me enseñaban no incliné mi oído?
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Poco se faltó para que no cayese en todo mal, en medio de la compañía y de la congregación.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bebe el agua de tu cisterna, y las corrientes de tu pozo.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Derrámense por de fuera tus fuentes: en las plazas los ríos de tus aguas.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Sean para ti solo, y no para los extraños contigo.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Será bendito tu manadero; y alégrate de la mujer de tu mocedad.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Cierva amada, y graciosa cabra; sus pechos te hartarán en todo tiempo; y de su amor andarás ciego de continuo.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
¿Y por qué andarás ciego, hijo mío, con la ajena, y abrazarás el seno de la extraña?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Pues que los caminos del hombre están delante de los ojos de Jehová, y él pesa todas sus veredas.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Sus iniquidades prenderán al impío; y con las cuerdas de su pecado será detenido.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Él morirá sin castigo; y por la multitud de su locura errará.
