Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Hijo mío, presta atención a mi sabiduría, inclina tu oído a mi enseñanza,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
para que guardes los consejos y tus labios conserven la instrucción.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Pues los labios de la mujer extraña destilan miel, y su paladar es más suave que el aceite;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
pero su fin es amargo como el ajenjo, cortante como espada de dos filos.
Sus pies se encaminan hacia la muerte, sus pasos llevan al scheol. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
No anda por la senda de la vida, va errando por caminos sin saber adónde.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Pues bien, escuchadme, hijos, y no os apartéis de las palabras de mi boca;
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
desvía de ella tu camino, y no te acerques a la puerta de su casa.
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
No sacrifiques tu honor a gente extraña ni tus años a un tirano,
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
no sea que extraños se harten de tus bienes, y tus fatigas beneficien a casas ajenas,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
y al fin tengas que gemir, después de consumir tu carne,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
y hayas de exclamar: “¡Cómo he podido aborrecer la instrucción, y rehusar en mi corazón la corrección!
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Desoí la voz de los que me adoctrinaban y no quise oír a mis maestros.
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Casi he llegado al colmo de los males, en medio del pueblo y de la asamblea.”
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bebe el agua de tu aljibe y los raudales que manan de tu pozo.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
¿Por qué derramar fuera tus fuentes, por las plazas las corrientes de tu agua?
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
¡Sean para ti solo, y no para los extraños a tu lado!
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
¡Sea tu fuente bendita, y alégrate con la esposa de tu mocedad!
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
¡Sea ella la gacela de tu amor, una cierva graciosa, embriáguenle sus pechos perpetuamente, y su amor te encante en todo tiempo!
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
¿Por qué, hijo mío, dejarte embaucar por la mujer extraña y abrazar el seno de la ajena?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Pues ante Yahvé están los caminos del hombre. Él mira todos sus pasos.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
El hombre malo será presa de sus propias iniquidades, y quedará enredado en los lazos de su pecado.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Perecerá por falta de disciplina, y andará perdido a causa de su gran necedad.
