Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Moj sin, prisluhni moji modrosti in svoje uho pripogni k mojemu razumevanju,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
da boš lahko upošteval preudarnost in da bodo tvoje ustnice lahko obvarovale spoznanje.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Kajti ustnice tuje ženske kapljajo kakor satovje in njena usta so bolj prilizljiva kakor olje,
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
toda njen konec je grenek kakor pelin, oster kakor dvorezen meč.
Njena stopala gredo dol k smrti, njeni koraki se prijemljejo pekla. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Da ne bi preudarjal steze življenja, njene poti so premične, da jih ti ne moreš spoznati.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Zato mi torej prisluhnite, oh vi otroci in ne odidite od besed mojih ust.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Svojo pot odstrani daleč od nje in ne pridi blizu vrat njene hiše,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
da ne bi svoje časti dal drugim in svojih let krutemu,
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
da ne bi bili tujci nasičeni s tvojim premoženjem in bi bili tvoji napori v hiši tujca
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
in boš končno žaloval, ko bo tvoje meso in tvoje telo iztrošeno
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
in rečeš: »Kako sem sovražil poučevanje in je moje srce preziralo opomin
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
in nisem ubogal glasu svojih učiteljev niti svojega ušesa nagnil k tem, ki so me poučevali!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Bil sem skoraj v vsem zlu v sredi skupnosti in zbora.«
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Pij vode iz svojega lastnega vodnega zbiralnika in tekoče vode iz svojega lastnega izvira.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Naj bodo tvoji studenci razpršeni naokoli in reke vodá po ulicah.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Naj bodo samo tvoji lastni in ne s teboj [tudi] tujčevi.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Naj bo tvoj studenec blagoslovljen in razveseljuj se z ženo svoje mladosti.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Ona naj bo kakor ljubeča košuta in prijetna srna. Naj te njene prsi zadovoljijo ob vseh časih in vedno bodi očaran z njeno ljubeznijo.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Zakaj hočeš biti ti, moj sin, očaran s tujo žensko in objemati naročje tujke?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Kajti človekove poti so pred Gospodovimi očmi in on preudarja vsa njegova ravnanja.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Njegove lastne krivičnosti bodo zlobnega vzele k sebi in držan bo z vrvmi svojih grehov.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Umrl bo brez poučevanja in v veličini svoje neumnosti bo zašel na stranpot.
