Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Sine moj, slušaj mudrost moju, k razumu mojemu prigni uho svoje,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
Da se držiš razboritosti, i usne tvoje da hrane znanje.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Jer s usana tuðe žene kaplje med, i grlo joj je mekše od ulja;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Ali joj je pošljedak gorak kao pelen, oštar kao maè s obje strane oštar.
Noge joj slaze k smrti, do pakla dopiru koraci njezini. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Da ne bi mjerio puta životnoga, savijaju se staze njezine da ne znaš.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Zato, djeco, poslušajte mene, i ne otstupajte od rijeèi usta mojih.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Neka je daleko od nje put tvoj, i ne približuj se k vratima kuæe njezine,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Da ne bi dao drugima slave svoje i godina svojih nemilostivome,
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
Da se ne bi tuðinci nasitili tvojega blaga i trud tvoj da ne bi bio u tuðoj kuæi,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
I da ne ridaš na pošljedak, kad se stroši meso tvoje i tijelo tvoje,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
I reèeš: kako mrzih na nastavu, i kako srce moje prezira karanje!
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
I ne poslušah glasa uèitelja svojih, i ne prignuh uha svojega k onima koji me uèahu!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Umalo ne zapadoh u svako zlo usred zbora i skupštine.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Pij vodu iz svojega studenca i što teèe iz tvojega izvora.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Neka se razlivaju tvoji izvori na polje, i potoci po ulicama.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Imaj ih sam za se, a ne tuðin s tobom.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Blagosloven da je izvor tvoj, i veseli se ženom mladosti svoje;
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Neka ti je kao košuta mila i kao srna ljupka; dojke njezine neka te opijaju u svako doba, u ljubavi njezinoj posræi jednako.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
A zašto bi, sine, posrtao za tuðinkom i golio njedra tuðoj,
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Kad su pred oèima Gospodu putovi svaèiji, i mjeri sve staze njegove?
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Bezbožnika æe uhvatiti njegova bezakonja, i u uža grijeha svojih zaplešæe se;
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Umrijeæe bez nastave, i od mnoštva ludosti svoje lutaæe.
