Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Filho meu, attende á minha sabedoria: á minha intelligencia inclina o teu ouvido;
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
Para que conserves os meus avisos e os teus beiços guardem o conhecimento.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Porque os labios da estranha distillam favos de mel, e o seu palladar é mais macio do que o azeite.
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Porém o seu fim é amargoso como o absinthio, agudo como a espada de dois fios.
Os seus pés descem á morte: os seus passos pegam no inferno. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Para que não ponderes a vereda da vida, são as suas carreiras variaveis, e não saberás d'ellas.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Agora, pois, filhos, dae-me ouvidos, e não vos desvieis das palavras da minha bocca.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Alonga d'ella o teu caminho, e não chegues á porta da sua casa;
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Para que não dês a outros a tua honra, nem os teus annos a crueis.
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
Para que não se fartem os estranhos do teu poder, e todos os teus afadigados trabalhos não entrem na casa do estrangeiro,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
E gemas no teu fim, consumindo-se a tua carne e o teu corpo.
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
E digas: Como aborreci a correcção! e desprezou o meu coração a reprehensão!
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
E não escutei a voz dos meus ensinadores, nem a meus mestres inclinei o meu ouvido!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Quasi que em todo o mal me achei no meio da congregação e do ajuntamento.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bebe agua da tua cisterna, e das correntes do teu poço.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Derramem-se por de fóra as tuas fontes, e pelas ruas os ribeiros d'aguas.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Sejam para ti só, e não para os estranhos comtigo.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Seja bemdito o teu manancial, e alegra-te da mulher da tua mocidade.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Como serva amorosa, e gazella graciosa, os seus peitos te saciarão em todo o tempo: e pelo seu amor sejas attrahido perpetuamente.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
E porque, filho meu, andarias attrahido pela estranha, e abraçarias o seio da estrangeira?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Porque os caminhos do homem estão perante os olhos do Senhor, e elle pesa todas as suas carreiras.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Quanto ao impio, as suas iniquidades o prenderão, e com as cordas do seu peccado será detido.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Elle morrerá, porque sem correcção andou, e pelo excesso da sua loucura andará errado.
