Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Fili mi, attende ad sapientiam meam, et prudentiæ meæ inclina aurem tuam:
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
ut custodias cogitationes, et disciplinam labia tua conservent. Ne attendas fallaciæ mulieris;
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
favus enim distillans labia meretricis, et nitidius oleo guttur ejus:
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
novissima autem illius amara quasi absinthium, et acuta quasi gladius biceps.
Pedes ejus descendunt in mortem, et ad inferos gressus illius penetrant. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Per semitam vitæ non ambulant; vagi sunt gressus ejus et investigabiles.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Nunc ergo fili mi, audi me, et ne recedas a verbis oris mei.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Longe fac ab ea viam tuam, et ne appropinques foribus domus ejus.
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Ne des alienis honorem tuum, et annos tuos crudeli:
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
ne forte impleantur extranei viribus tuis, et labores tui sint in domo aliena,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
et gemas in novissimis, quando consumpseris carnes tuas et corpus tuum, et dicas:
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
Cur detestatus sum disciplinam, et increpationibus non acquievit cor meum,
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
nec audivi vocem docentium me, et magistris non inclinavi aurem meam?
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
pene fui in omni malo, in medio ecclesiæ et synagogæ.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bibe aquam de cisterna tua, et fluenta putei tui;
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
deriventur fontes tui foras, et in plateis aquas tuas divide.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Habeto eas solus, nec sint alieni participes tui.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Sit vena tua benedicta, et lætare cum muliere adolescentiæ tuæ.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Cerva carissima, et gratissimus hinnulus: ubera ejus inebrient te in omni tempore; in amore ejus delectare jugiter.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Quare seduceris, fili mi, ab aliena, et foveris in sinu alterius?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Respicit Dominus vias hominis, et omnes gressus ejus considerat.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Iniquitates suas capiunt impium, et funibus peccatorum suorum constringitur.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Ipse morietur, quia non habuit disciplinam, et in multitudine stultitiæ suæ decipietur.
