Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Figliuol mio, sta’ attento alla mia sapienza, inclina l’orecchio alla mia intelligenza,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
affinché tu conservi l’accorgimento, e le tue labbra ritengano la scienza.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Poiché le labbra dell’adultera stillano miele, e la sua bocca è più morbida dell’olio;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
ma la fine cui mena è amara come l’assenzio, è acuta come una spada a due tagli.
I suoi piedi scendono alla morte, i suoi passi fan capo al soggiorno dei defunti. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Lungi dal prendere il sentiero della vita, le sue vie sono erranti, e non sa dove va.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Or dunque, figliuoli, ascoltatemi, e non vi dipartite dalle parole della mia bocca.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Tieni lontana da lei la tua via, e non t’accostare alla porta della sua casa,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
per non dare ad altri il fiore della tua gioventù, e i tuoi anni al tiranno crudele;
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
perché degli stranieri non si sazino de’ tuoi beni, e le tue fatiche non vadano in casa d’altri;
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
perché tu non abbia a gemere quando verrà la tua fine, quando la tua carne e il tuo corpo saran consumati,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
e tu non dica: “Come ho fatto a odiare la correzione, come ha potuto il cuor mio sprezzare la riprensione?
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
come ho fatto a non ascoltare la voce di chi m’ammaestrava, e a non porger l’orecchio a chi m’insegnava?
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
poco mancò che non mi trovassi immerso in ogni male, in mezzo al popolo ed all’assemblea”.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bevi l’acqua della tua cisterna, l’acqua viva del tuo pozzo
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Le tue fonti debbon esse spargersi al di fuori? e i tuoi rivi debbon essi scorrer per le strade?
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Siano per te solo, e non per degli stranieri con te.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Sia benedetta la tua fonte, e vivi lieto con la sposa della tua gioventù.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Cerva d’amore, cavriola di grazia, le sue carezze t’inebrino in ogni tempo, e sii del continuo rapito nell’affetto suo.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
E perché, figliuol mio, t’invaghiresti d’un’estranea, e abbracceresti il seno della donna altrui?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Ché le vie dell’uomo stan davanti agli occhi dell’Eterno, il quale osserva tutti i sentieri di lui.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
L’empio sarà preso nelle proprie iniquità, e tenuto stretto dalle funi del suo peccato.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Egli morrà per mancanza di correzione, andrà vacillando per la grandezza della sua follia.
