Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Figliuol mio, attendi alla mia sapienza, Inchina il tuo orecchio al mio intendimento;
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
Acciocchè tu osservi gli avvedimenti, E che le tue labbra conservino la scienza.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Perciocchè le labbra della [donna] straniera stillano favi di miele. E il suo palato [è] più dolce che olio;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Ma il fine di essa [è] amaro come assenzio, Acuto come una spada a due tagli.
I suoi piedi scendono alla morte; I suoi passi fanno capo all'inferno. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
I suoi sentieri sono vaganti, senza che essa sappia ove va, Perchè non considera attentamente la via della vita.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Ora dunque, figliuoli, ascoltatemi, E non vi dipartite da' detti della mia bocca.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Allontana la tua via da essa, E non accostarti all'uscio della sua casa;
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Che talora tu non dia il tuo onore agli stranieri, E gli anni tuoi al crudele;
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
Che talora i forestieri non si sazino delle tue facoltà; E che le tue fatiche [non vadano] nella casa dello strano;
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
[E che tu non] gema alla fine, Quando la tua carne ed il tuo corpo saranno consumati;
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
E non dica: Come ebbi io in odio l'ammaestramento? E come rigettò il mio cuore la correzione?
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
E [come] non ascoltai la voce di quelli che mi ammaestravano, E non inchinai il mio orecchio a quelli che m'insegnavano?
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Quasi che sono stato in ogni male, In mezzo della raunanza e della congregazione.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bevi delle acque della tua cisterna, E de' ruscelli di mezzo della tua fonte.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Spandansi le tue fonti fuori, Ed i ruscelli delle [tue] acque per le piazze.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Sieno [quelle acque] a te solo, E a niuno strano teco.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Sia la tua fonte benedetta; E rallegrati della moglie della tua giovanezza.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
[Siati ella] una cerva amorosa, ed una cavriuola graziosa; Inebbrinti le sue mammelle in ogni tempo; Sii del continuo invaghito del suo amore.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
E perchè, figliuol mio, t'invaghiresti della straniera, Ed abbracceresti il seno della forestiera?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Conciossiachè le vie dell'uomo [sieno] davanti agli occhi del Signore, E ch'egli consideri tutti i suoi sentieri.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Le iniquità dell'empio lo prenderanno, Ed egli sarà ritenuto con le funi del suo peccato.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Egli morrà per mancamento di correzione; E andrà errando per la molta sua pazzia.
