Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Figlio mio, fà attenzione alla mia sapienza e porgi l'orecchio alla mia intelligenza,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
perché tu possa seguire le mie riflessioni e le tue labbra custodiscano la scienza.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Stillano miele le labbra di una straniera e più viscida dell'olio è la sua bocca;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
ma ciò che segue è amaro come assenzio, pungente come spada a doppio taglio.
I suoi piedi scendono verso la morte, i suoi passi conducono agli inferi. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Per timore che tu guardi al sentiero della vita, le sue vie volgono qua e là; essa non se ne cura.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Ora, figlio mio, ascoltami e non allontanarti dalle parole della mia bocca.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Tieni lontano da lei il tuo cammino e non avvicinarti alla porta della sua casa,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
per non mettere in balìa di altri il tuo vigore e i tuoi anni in balìa di un uomo crudele,
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
perché non si sazino dei tuoi beni gli estranei, non finiscano le tue fatiche in casa di un forestiero
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
e tu non gema sulla tua sorte, quando verranno meno il tuo corpo e la tua carne,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
e dica: «Perché mai ho odiato la disciplina e il mio cuore ha disprezzato la correzione?
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Non ho ascoltato la voce dei miei maestri, non ho prestato orecchio a chi m'istruiva.
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Per poco non mi son trovato nel colmo dei mali in mezzo alla folla e all'assemblea».
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Bevi l'acqua della tua cisterna e quella che zampilla dal tuo pozzo,
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
perché le tue sorgenti non scorrano al di fuori, i tuoi ruscelli nelle pubbliche piazze,
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
ma siano per te solo e non per degli estranei insieme a te.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Sia benedetta la tua sorgente; trova gioia nella donna della tua giovinezza:
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
cerva amabile, gazzella graziosa, essa s'intrattenga con te; le sue tenerezze ti inebrino sempre; sii tu sempre invaghito del suo amore!
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Perché, figlio mio, invaghirti d'una straniera e stringerti al petto di un'estranea?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Poiché gli occhi del Signore osservano le vie dell'uomo ed egli vede tutti i suoi sentieri.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
L'empio è preda delle sue iniquità, è catturato con le funi del suo peccato.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Egli morirà per mancanza di disciplina, si perderà per la sua grande stoltezza.
