Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Mein Kind, merke auf meine Weisheit; neige dein Ohr zu meiner Lehre,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
daß du bewahrest guten Rat und dein Mund wisse Unterschied zu halten.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Denn die Lippen der Hure sind süß wie Honigseim, und ihre Kehle ist glätter als Öl,
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
aber hernach bitter wie Wermut und scharf wie ein zweischneidiges Schwert.
Ihre Füße laufen zum Tod hinunter; ihre Gänge führen ins Grab. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Sie geht nicht stracks auf dem Wege des Lebens; unstet sind ihre Tritte, daß sie nicht weiß, wo sie geht.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
So gehorchet mir nun, meine Kinder, und weichet nicht von der Rede meines Mundes.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Laß deine Wege ferne von ihr sein, und nahe nicht zur Tür ihres Hauses,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
daß du nicht den Fremden gebest deine Ehre und deine Jahre dem Grausamen;
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
daß sich nicht Fremde von deinem Vermögen sättigen und deine Arbeit nicht sei in eines andern Haus,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
und müssest hernach seufzen, wenn du Leib und Gut verzehrt hast,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
und sprechen: “Ach, wie habe ich die Zucht gehaßt und wie hat mein Herz die Strafe verschmäht!
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
wie habe ich nicht gehorcht der Stimme meiner Lehrer und mein Ohr nicht geneigt zu denen, die mich lehrten!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Ich bin schier in alles Unglück gekommen vor allen Leuten und allem Volk.”
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Trink Wasser aus deiner Grube und Flüsse aus deinem Brunnen.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Laß deine Brunnen herausfließen und die Wasserbäche auf die Gassen.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Habe du aber sie allein, und kein Fremder mit dir.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Dein Born sei gesegnet, und freue dich des Weibes deiner Jugend.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Sie ist lieblich wie die Hinde und holdselig wie ein Reh. Laß dich ihre Liebe allezeit sättigen und ergötze dich allewege in ihrer Liebe.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Mein Kind, warum willst du dich an der Fremden ergötzen und herzest eine andere?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Denn jedermanns Wege sind offen vor dem HERRN, und er mißt alle ihre Gänge.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Die Missetat des Gottlosen wird ihn fangen, und er wird mit dem Strick seiner Sünde gehalten werden.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Er wird sterben, darum daß er sich nicht will ziehen lassen; und um seiner großen Torheit willen wird's ihm nicht wohl gehen.
