Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Mein Sohn, merke auf meine Weisheit, neige meiner Einsicht dein Ohr,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
daß du Überlegung bewahrst, und deine Lippen Erkenntnis behalten.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Denn von Honigseim triefen die Lippen der Fremden, und glätter als Öl ist ihr Gaumen.
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Aber zuletzt ist sie bitter wie Wermut, scharf wie ein zweischneidiges Schwert.
Ihre Füße gehen zum Tode hinab, zur Unterwelt streben ihre Schritte hin. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Daß sie ja den Pfad des Lebens verfehle, schweifen ihre Geleise, sie weiß nicht wohin.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Nun denn, ihr Söhne, gehorcht mir und weicht nicht ab von den Reden meines Mundes.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Laß deinen Weg fern von ihr sein und nahe dich nicht der Thür ihres Hauses,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
daß du nicht anderen deine Jugendblüte preisgebest und deine Jahre einem Grausamen,
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
daß sich nicht Fremde von deinem Vermögen sättigen, und der Ertrag deiner Mühen nicht in das Haus eines Auswärtigen komme,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
und du zuletzt stöhnen müssest, wenn dir Leib und Fleisch hinschwinden,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
und sprechen müssest: Ach! daß ich Zucht gehaßt habe, und mein Herz die Rüge verschmäht hat!
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
daß ich nicht der Stimme meiner Lehrer gehorcht und denen, die mich unterwiesen, mein Ohr nicht geneigt habe!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Fast wäre ich völlig ins Unglück geraten inmitten der Versammlung und der Gemeinde.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Trinke Wasser aus deiner Zisterne und was aus deinem Brunnen hervorquillt.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Sollen deine Quellen nach außen überfließen, deine Wasserbäche auf die freien Plätze?
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Dir allein müssen sie gehören und nicht Fremden neben dir.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Dein Born sei gesegnet, daß du Freude habest vom Weibe deiner Jugend.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Die liebliche Hinde und anmutige Gazelle ihre Brüste mögen dich allezeit berauschen; durch ihre Liebe mögest du immerdar in Taumel geraten.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Warum aber, mein Sohn, wolltest du durch eine Fremde in Taumel geraten und den Busen einer Auswärtigen umarmen?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Denn eines jeden Wege liegen klar vor den Augen Jahwes, und alle ihre Geleise bahnet er.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Die eignen Verschuldungen fangen ihn, den Gottlosen, und durch die Stricke seiner Sünde wird er festgehalten.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Sterben wird er aus Mangel an Zucht und ob seiner großen Narrheit wird er hintaumeln.
