Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Mein Sohn! Merk wohl auf meine Weisheit und neige meiner Einsicht hin dein Ohr!
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
Alsdann behältst du Einsicht, und deine Lippen wahren Klugheit.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Von Honigseim triefen die Lippen eines fremden Weibes; sein Gaumen ist noch glätter selbst als Öl.
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Am Ende aber ist sie bitter wie der Wermut und scharf wie ein zweischneidig Schwert.
Zum Tode gehn die Füße, die sie besuchen, zur Unterwelt die Schritte, die zu ihr lenken. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Geht sie den Weg des Lebens? Irrpfade nur sind ihre Bahnen; sie weiß es nicht.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Nun, meine Söhne, hört auf mich! Von meines Mundes Reden weichet nicht!
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Halt ferne deinen Weg von ihr! Komm nicht der Türe ihres Hauses nahe!
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Sonst mußt du deine Kraft mit einer Fremden, mit einer Unbarmherzigen dein Lager teilen.
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
Und Fremde werden satt durch deine Arbeit, und deiner Mühen Preis wird einem andern Haus zuteil.
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
Und schließlich mußt du stöhnen, wenn Leib und Fleisch dir schwinden,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
und mußt bekennen: "Ach, daß ich Zucht gehaßt und daß mein Herz die Warnung hat verschmäht,
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
daß ich der Stimme meiner Lehrer nicht gehorcht und nicht mein Ohr geliehen meinen Lehrmeistern!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Fast wäre ich geworden "alles Böse in der Gemeinde und Versammlung".
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Aus deiner Grube Wasser trink; nur was aus deinem Brunnen quillt!
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Nicht sollen deine Ströme sich nach außen gießen, nicht auf die freien Plätze deine Wasserbäche!
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Sie sollen dir allein gehören und nicht den Fremden neben dir!
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Gesegnet sei dein Born! Erfreu dich an dem Weibe deiner Jugend,
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
an dieser Hindin gar so lieb, an der Gazelle, also fein! Allzeit kann ihre Liebe dich berauschen; du kannst dich ihrem Lieben immerdar ergeben.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Warum nur wolltest du, mein Sohn, dich einer anderen ergeben, umarmen einer Fremden Busen?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Klar liegen vor des Herren Auge eines jeden Wege; auf alle seine Pfade hat er acht.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Den Frevler nimmt gefangen seine Schuld; gebunden wird er mit den Stricken seiner Sünde.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Er stirbt aus Mangel an Botmäßigkeit und durch die große Torheit, der er sich ergeben.
