Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Poikani, kuuntele minun viisauttani, kallista korvasi minun taidolleni
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
ottaaksesi vaarin taidollisuudesta, ja huulesi säilyttäkööt tiedon.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Sillä hunajaa tiukkuvat vieraan vaimon huulet, hänen suunsa on öljyä liukkaampi.
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Mutta lopulta hän on karvas kuin koiruoho, terävä kuin kaksiteräinen miekka.
Hänen jalkansa kulkevat alas kuolemaan, tuonelaan vetävät hänen askeleensa. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Ei käy hän elämän tasaista polkua, hänen tiensä horjuvat hänen huomaamattaan.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Niinpä, lapset, kuulkaa minua, älkää väistykö minun suuni sanoista.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Pidä tiesi kaukana tuollaisesta äläkä lähesty hänen majansa ovea,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
ettet antaisi muille kunniaasi etkä vuosiasi armottomalle,
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
ettei sinun tavarasi ravitsisi vieraita, sinun vaivannäkösi joutuisi toisen taloon
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
ja ettet lopulta päätyisi huokailemaan ruumiisi ja lihasi riutuessa
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
ja sanomaan: "Miksi minä kuritusta vihasin ja sydämeni halveksui nuhdetta?
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Miksi en kuullut neuvojaini ääntä, kallistanut korvaani opettajilleni?
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Olin joutua kokonaan turmion omaksi keskellä seurakunnan ja kansankokouksen."
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Juo vettä omasta säiliöstäsi, sitä, mikä omasta kaivostasi juoksee.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Vuotaisivatko sinun lähteesi kadulle, toreille sinun vesiojasi!
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Olkoot ne sinun omasi yksin, älkööt vierasten sinun ohessasi.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Olkoon sinun lähteesi siunattu, ja iloitse nuoruutesi vaimosta.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Armas peura, suloinen vuorikauris-hänen rintansa sinua aina riemulla ravitkoot, hurmautuos alati hänen rakkaudestaan.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Miksi, poikani, hurmautuisit irstaaseen naiseen ja syleilisit vieraan vaimon povea?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Sillä Herran silmien edessä ovat miehen tiet, ja hän tutkii kaikki hänen polkunsa.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Jumalattoman vangitsevat hänen rikoksensa, ja hän tarttuu oman syntinsä pauloihin.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Kurittomuuteensa hän kuolee ja suistuu harhaan suuressa hulluudessaan.
