Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
My son, attend unto my wisdom; to my understanding incline thou thy ear:
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
That thou mayest observe discretion, and that thy lips may keep knowledge.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
For as of fine honey drop the lips of an adulterous woman, and smoother than oil is her palate;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
But her end is bitter as wormwood, it is sharp as a two-edged sword.
Her feet go down to death, her steps take firm hold on the nether world: (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
So that she cannot balance the path of life; her tracks are unsteady, and she knoweth it not.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
And now, O ye children, hearken unto me, and depart not from the sayings of my mouth.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Remove far from her thy way, and come not nigh to the door of her house;
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
That thou mayest not give up unto others thy vigor, and thy years unto the cruel;
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
That strangers may not satisfy themselves with thy strength, and with thy exertions, in the house of an alien:
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
While thou moanest at thy end, when thy flesh and thy body are coming to their end,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
And thou sayest, How have I hated correction, and how hath my heart rejected reproof;
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
While I hearkened not to the voice of my instructors, and to my teachers I inclined not my ear;
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
But little more was wanting, and I had been in all [kinds of] unhappiness in the midst of the congregation and assembly.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Drink water out of thy own cistern, and running waters out of thy own well.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
So will thy springs overflow abroad; and in the open streets will be thy rivulets of water;
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
They will be thy own only, and not those of strangers with thee.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Thy fountain will be blessed: and rejoice with the wife of thy youth, —
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
The lovely gazelle and the graceful chamois: let her bosom satisfy thee abundantly at all times; with her love be thou ravished continually.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
And why wilt thou, my son, be ravished with an adulteress, and embrace the bosom of an alien woman?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
For before the eyes of the Lord are the ways of man, and all his tracks doth he weigh in the balance.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
His own iniquities will truly catch the wicked, and with the cords of his sin will he be held firmly.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
He will indeed die for want of correction; and through the abundance of his folly will he sink into error.
