Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
My son, attend to my wisdom, and incline thy ear to my prudence.
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
That thou mayst keep thoughts, and thy lips may preserve instruction. Mind not the deceit of a woman.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
For the lips of a harlot are like a honeycomb dropping, and her throat is smoother than oil.
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
But her end is bitter as wormwood, and sharp as a two-edged sword.
Her feet go down into death, and her steps go in as far as hell. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
They walk not by the path of life, her steps are wandering, and unaccountable.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Now therefore, my son, hear me, and depart not from the words of my mouth.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Remove thy way far from her, and come not nigh the doors of her house.
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Give not thy honour to strangers, and thy years to the cruel.
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
Lest strangers be filled with thy strength, and thy labours be in another man’s house,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
And thou mourn it the last, when thou shalt have spent thy flesh and thy body, and say:
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
Why have I hated instruction, and my heart consented not to reproof,
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
And have not heard the voice of them that taught me, and have not inclined my ear to masters?
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
I have almost been in all evil, in the midst of the church and of the congregation.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Drink water out of thy own cistern, and the streams of thy own well:
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Let thy fountains be conveyed abroad, and in the streets divide thy waters.
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Keep them to thyself alone, neither let strangers be partakers with thee.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Let thy vein be blessed, and rejoice with the wife of thy youth:
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Let her be thy dearest hind, and most agreeable fawn: let her breasts inebriate thee at all times; he thou delighted continually with her love.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Why art thou seduced, my son, by a strange woman, and art cherished in the bosom of another?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
The Lord beholdeth the ways of man, and considereth all his steps.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
His own iniquities catch the wicked, and he is fast bound with the ropes of his own sins.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
He shall die, because he hath not received instruction, and in the multitude of his folly he shall be deceived.
