Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Mærk dig, min Søn, min Visdom, bøj til min Indsigt dit Øre,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
at Kløgt maa vaage øver dig, Læbernes Kundskab vare paa dig.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Thi af Honning drypper den fremmedes Læber, glattere end Olie er hendes Gane;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
men til sidst er hun besk som Malurt, hvas som tveægget Sværd;
hendes Fødder styrer nedad mod Døden, til Dødsriget stunder hendes Fjed; (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
hun følger ej Livets Vej, hendes Spor er bugtet, hun ved det ikke.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Hør mig da nu, min Søn, vig ikke fra min Munds Ord!
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Lad din Vej være langt fra hende, kom ej hendes Husdør nær,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
at du ikke maa give andre din Ære, en grusom Mand dine Aar.
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
at ikke dit Gods skal mætte fremmede, din Vinding ende i Andenmands Hus,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
saa du gribes af Anger til sidst, naar dit Kød og Huld svinder hen,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
og du siger: »Ak, at jeg hadede Tugt, at mit Hjerte lod haant om Revselse,
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
saa jeg ikke lød mine Læreres Røst, ej bøjed mit Øre til dem, som lærte mig!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Nær var jeg kommet i alskens Ulykke midt i Forsamling og Menighed!«
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Drik Vand af din egen Cisterne og rindende Vand af din Brønd;
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
lad ej dine Kilder flyde paa Gaden, ej dine Bække paa Torvene!
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Dig skal de tilhøre, dig alene, ingen fremmed ved Siden af dig!
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Velsignet være dit Væld, og glæd dig ved din Ungdoms Hustru,
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
den elskelige Hind, den yndige Gazel; hendes Elskov fryde dig stedse, berus dig altid i hendes Kærlighed!
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Hvi beruser du dig, min Søn, i en fremmed og tager en andens Hustru i Favn?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Thi for HERRENS Øjne er Menneskets Veje, grant følger han alle dets Spor;
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
den gudløse fanges af egen Brøde og holdes fast i Syndens Reb;
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
han dør af Mangel paa Tugt, gaar til ved sin store Daarskab.
