Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Min Søn! giv Agt paa min Visdom; bøj dit Øre til min Indsigt;
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
at du maa gemme kloge Raad, og at dine Læber maa bevare Kundskab.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Thi med Honning dryppe den fremmede Kvindes Læber, og glattere end Olie er hendes Gane.
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Men paa det sidste er hun besk som Malurt, hvas som et tveægget Sværd.
Hendes Fødder gaa nedad til Døden, hendes Skridt stunde imod Dødsriget. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
For at hun ikke skal tænke over Livets Sti, ere hendes Veje ustadige, uden at hun ved det.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Saa hører mig nu, I Børn! og viger ikke fra min Munds Ord.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Lad din Vej være langt fra hende, og nærm dig ikke Døren til hendes Hus,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
at du ikke skal give andre din Ære og en grusom Herre dine Aar;
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
at fremmede ikke skulle mættes af din Formue, og alt, hvad du har arbejdet for, komme i anden Mands Hus;
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
saa at du skal hyle; paa det sidste, naar dit Kød og dit Huld tæres hen,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
og sige: Hvorledes har jeg dog kunnet hade Undervisning og mit Hjerte kunnet foragte Revselse?
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
saa at jeg ikke hørte paa mine Læbers Røst, ej heller bøjede mit Øre til dem, som underviste mig.
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Nær var jeg kommen i al Ulykke midt i Forsamlingen og Menigheden.
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Drik Vand af din egen Brønd og frisk Vand af din egen Kilde!
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Skulde vel dine Kilder flyde udenfor, dine Vandbække ud paa Gaderne?
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Lad dem høre dig til, dig alene, og ikke de fremmede tillige med dig.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Din Kilde være velsignet, og glæd dig ved din Ungdoms Hustru,
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
en elskelig Hind og en yndig Stenged; hendes Barm beruse dig stedse, i hendes Kærlighed sværme du alle Tider.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Hvorfor vil du, min Søn! sværme for en fremmed Kvinde og favne en anden Kvindes Barm?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Thi en Mands Veje ere for Herrens Øjne, og han vejer alle hans Skridt.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Den ugudeliges Misgerninger skulle gribe ham selv, og han skal holdes fast i sin Synds Snorer.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Han skal dø, fordi han ikke vilde lade sig undervise, og han skal tumle om for sin Daarligheds Skyld.
