Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Sine moj, čuj moju mudrost, prigni uho mojoj razboritosti
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
da sačuvaš oprez, da ti usne zadrže znanje.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Jer s usana žene preljubnice kaplje med i nepce joj je glađe od ulja,
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
ali je ona naposljetku gorka kao pelin, oštra kao dvosjekli mač.
Njene noge silaze k smrti, a koraci vode u Podzemlje. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Ona ne pazi na put života, ne mari što su joj staze kolebljive.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Zato me sada poslušaj, sine, i ne odstupaj od riječi mojih usta.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Neka je put tvoj daleko od nje i ne približuj se vratima njezine kuće,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
da drugima ne bi dao svoju slavu i okrutnima svoje godine;
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
da se ne bi tuđinci nasitili tvoga dobra i da tvoja zaslužba ne ode u tuđu kuću;
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
da ne ridaš na koncu kad ti nestane tijela i puti
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
i da ne kažeš: “Oh, kako sam mrzio pouku i kako mi je srce preziralo ukor!
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
I ne slušah glasa svojih učitelja, niti priklonih uho onima što me poučavahu.
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
I umalo ne zapadoh u svako zlo, usred zbora i zajednice!”
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Pij vodu iz svoje nakapnice i onu što teče iz tvoga studenca.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Moraju li se tvoji izvori razlijevati i tvoji potoci teći ulicama?
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Nego neka oni budu samo tvoji, a ne i tuđinaca koji su uza te.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Neka je blagoslovljen izvor tvoj i raduj se sa ženom svoje mladosti:
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
neka ti je kao mila košuta i ljupka gazela, neka te grudi njene opajaju u svako doba, njezina ljubav zatravljuje bez prestanka!
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
TÓa zašto bi se, sine moj, zanosio preljubnicom i grlio tuđinki njedra?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Jer pred Jahvinim su očima čovjekovi putovi i on motri sve njegove staze.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Opakoga će uhvatiti njegova zloća i sapet će ga užad njegovih grijeha.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Umrijet će jer nema pouke, propast će zbog svoje goleme gluposti.
