Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Oíd, hijos, el castigo del padre; y estad atentos para que sepáis inteligencia.
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
Porque os doy buena enseñanza; no desamparéis mi ley.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
Porque yo fui hijo de mi padre, delicado y único delante de mi madre.
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Y él me enseñaba, y me decía: Sustente tu corazón mis razones, guarda mis mandamientos, y vivirás.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Adquiere sabiduría, adquiere inteligencia; no te olvides ni te apartes de las razones de mi boca;
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
no la dejes, y ella te guardará; ámala, y te conservará.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Sabiduría primero que todo; adquiere sabiduría; y ante toda tu posesión adquiere inteligencia.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Crece en ella, y ella te engrandecerá; ella te honrará, cuando tú la hubieres abrazado.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Dará a tu cabeza aumento de gracia; corona de hermosura te entregará.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Oye, hijo mío, y recibe mis razones; y se te multiplicarán años de vida.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Por el camino de la sabiduría te he encaminado, y por veredas derechas te he hecho andar.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Cuando anduvieres por ellas no se estrecharán tus pasos; y si corrieres, no tropezarás.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Ten el castigo, no lo dejes; guárdalo, porque eso es tu vida.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
No entres por la vereda de los impíos, ni vayas por el camino de los malos.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Desampárala, no pases por ella; apártate de ella, y pasa.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Porque no duermen ellos, si no hicieren mal; y pierden su sueño, si no han hecho caer.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Porque comen pan de maldad, y beben vino de violencia.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Mas la vereda de los justos es como la luz del lucero, que va en aumento hasta que el día es perfecto.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
El camino de los impíos es como la oscuridad; no saben en qué tropiezan.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Hijo mío, está atento a mis palabras; inclina tu oído a mis razones.
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
No se aparten de tus ojos; guárdalas en medio de tu corazón.
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Porque son vida a los que las hallan, y medicina a toda su carne.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Sobre toda cosa guardada, guarda tu corazón; porque de él mana la vida.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Aparta de ti la perversidad de la boca, y aleja de ti la iniquidad de labios.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Tus ojos miren lo recto, y tus párpados enderecen tu camino delante de ti.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Pesa la vereda de tus pies, y todos tus caminos sean ordenados.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
No te desvíes a diestra, ni a siniestra; aparta tu pie del mal.
