Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Oíd hijos la enseñanza del padre; y estád atentos, para que sepáis inteligencia.
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
Porque os doy buen enseñamiento: no desamparéis mi ley.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
Porque yo fui hijo de mi padre, delicado y único delante de mi madre:
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Y enseñábame, y me decía: Sustente mis razones tu corazón: guarda mis mandamientos, y vivirás.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Adquiere sabiduría, adquiere inteligencia: no te olvides, ni te apartes de las razones de mi boca.
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
No la dejes, y ella te guardará; ámala, y conservarte ha.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Primeramente sabiduría: adquiere sabiduría, y ante toda tu posesión adquiere inteligencia.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Engrandécela, y ella te engrandecerá; ella te honrará, cuando tú la hubieres abrazado.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Dará a tu cabeza aumento de gracia: corona de hermosura te entregará.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Oye, hijo mío, y recibe mis razones; y multiplicársete han años de vida.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Por el camino de la sabiduría te he encaminado; y por veredas derechas te he hecho andar.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Cuando por ellas anduvieres, no se estrecharán tus pasos; y si corrieres, no tropezarás.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Ten asida la instrucción, no la dejes: guárdala, porque ella es tu vida.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
No entres por la vereda de los impíos: ni vayas por el camino de los malos:
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Desampárala; no pases por ella: apártate de ella, y pasa.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Porque no duermen, si no hicieren mal; y pierden su sueño, si no han hecho caer.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Porque comen pan de maldad, y beben vino de robos.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Mas la vereda de los justos es como la luz del lucero: auméntase, y alumbra hasta que el día es perfecto.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
El camino de los impíos es como la oscuridad: no saben en qué tropiezan.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Hijo mío, está atento a mis palabras; y a mis razones inclina tu oreja:
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
No se aparten de tus ojos: mas guárdalas en medio de tu corazón;
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Porque son vida a los que las hallan; y medicina a toda su carne.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Sobre toda cosa guardada, guarda tu corazón; porque de él mana la vida.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Aparta de ti la perversidad de la boca; y la iniquidad de labios aleja de ti.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Tus ojos miren lo recto; y tus párpados enderecen tu camino delante de ti.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Pesa la vereda de tus pies; y todos tus caminos sean ordenados.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
No te apartes a diestra, ni a siniestra: aparta tu pie del mal.
