Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Oíd, hijos, las instrucciones de un padre; y prestad atención para aprender prudencia.
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
Pues os enseño buena doctrina, no abandonéis mis lecciones.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
También yo fui hijo de mi padre, tierno y único ante mí madre.
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Él me enseñaba y me decía: Retenga tu corazón mis palabras; observa mis preceptos y vivirás.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Adquiere la sabiduría, trata de alcanzar la inteligencia; no te olvides de ella, ni te apartes de los dichos de mi boca.
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
No la dejes, y ella te guardará; ámala, y será tu defensa.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
He aquí el principio de la sabiduría: adquirir la sabiduría, y a trueque de todos tus bienes alcanzar la inteligencia.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Tenla en gran estima, ella te ensalzará; te honrará cuando la estreches en tus brazos.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Ornará tu cabeza con una corona de gracia, y te regalará una magnífica diadema.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Escucha, hijo mío, y recibe mis palabras, para que se multipliquen los años de tu vida.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Yo te enseño el camino de la sabiduría, te conduzco por los senderos de la rectitud.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Andando por ellos no serán acechados tus pasos, y si corres no tropezarás.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Atente a la instrucción, nunca la dejes; guárdala, porque es tu vida.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
No sigas los caminos de los impíos, no vayas por la ruta de los malvados.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Esquívala, no pases por ella; apártate de allí y pasa adelante.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Porque ellos no duermen, si antes no han hecho algún mal; no pueden conciliar el sueño, si no han hecho caer a otro.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Comen el pan de la iniquidad, y beben el vino de la violencia.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
La senda de los justos es como la luz de la mañana, cuyo resplandor crece hasta ser pleno día.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
El camino de los malos, en cambio, es como tinieblas; no saben en qué van a tropezar.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Hijo mío, presta atención a mis palabras, inclina tus oídos a mis enseñanzas;
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
no se aparten de tus ojos; guárdalas en lo íntimo de tu corazón.
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Son vida para quien las halla, salud para todo su cuerpo.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Ante toda cosa guardada guarda tu corazón; porque de él mana la vida.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Evita la perversidad de la lengua, y aleja de ti la maledicencia en el hablar.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Miren de frente tus ojos, y tus párpados diríjanse a los pasos que des.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Examina los pasos de tu pie y sean rectos todos tus caminos.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
No declines ni a la derecha ni a la izquierda, y aparta tu pie del mal.
