Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Prisluhnite, vi otroci, poučevanju očeta in pazite, da spoznate razumevanje.
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
Kajti dajem vam dober nauk, ne zapustite moje postave.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
Kajti jaz sem bil sin svojega očeta, nežen in edini ljubljen v očeh svoje matere.
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Tudi učil me je in mi rekel: »Tvoje srce naj ohrani moje besede. Drži se mojih zapovedi in živi.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Pridobivaj modrost, pridobivaj razumevanje, tega ne pozabi niti se ne nagni od besed iz mojih ust.
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
Ne zapusti je, pa te bo varovala; ljubi jo, pa te bo čuvala.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Modrost je glavna stvar, zato pridobivaj modrost in z vsem svojim dobičkom pridobivaj razumevanje.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Poveličuj jo, pa te bo povišala, prinesla ti bo čast, ko jo boš objemal.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Tvoji glavi bo dala ornament milosti, izročila ti bo krono slave.«
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Prisluhni, oh moj sin in sprejmi moje izreke in mnogo bo let tvojega življenja.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Učil sem te na poti modrosti, vodil sem te po pravih poteh.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Kadar greš, tvoje stopinje ne bodo utesnjene in kadar tečeš, se ne boš spotaknil.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Trdno se oprimi poučevanja, naj ona ne odide. Obdrži jo, kajti ona je tvoje življenje.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
Ne stopaj na pot zlobnih in ne hodi po stezi zlobnih ljudi.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Izogibaj se je, ne hodi mimo nje in obrni se od nje ter pojdi proč.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Kajti oni ne spijo, razen če niso storili vragolije in njihovo spanje je odvzeto, razen če nekomu ne povzročijo, da pade.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Kajti jedo kruh zlobnosti in pijejo vino nasilja.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Toda steza pravičnih je kakor svetlikajoča svetloba, ki bolj in bolj sije do popolnega dne.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
Pot zlobnih je kakor tema; ne vedo ob kaj se spotaknejo.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Moj sin, prisluhni mojim besedam, svoje uho nagni k mojim izrekom.
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Naj le-ti ne odidejo od tvojih oči, obdrži jih v sredi svojega srca.
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Kajti življenje so tistim, ki jih najdejo in zdravje vsemu njihovemu mesu.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Svoje srce varuj z vso marljivostjo, kajti iz njega so zadeve življenja.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Kljubovalna usta daj od sebe in sprevržene ustnice odloži daleč stran od sebe.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Tvoje oči naj gledajo naravnost in tvoje veke naj gledajo neposredno pred teboj.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Preudari stezo svojih stopal in vse tvoje poti naj bodo utrjene.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
Ne obrni se ne k desni roki niti ne k levi, svoje stopalo odstrani od zla.
