Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Ouvi, filhos, a correção do pai, e estai atentos para conhecerdes a prudência.
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
Pois dou-vos boa doutrina: não deixeis a minha lei.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
Porque eu era filho de meu pai: tenro, e único diante de minha mãe.
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
E ele ensinava-me, e dizia-me: Retenha as minhas palavras o teu coração: guarda os meus mandamentos, e vive.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Adquire a sabedoria, adquire a inteligência, e não te esqueças nem te apartes das palavras da minha boca.
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
Não a desampares, e ela te guardará: ama-a, e ela se te conservará.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
O princípio da sabedoria é adquirir a sabedoria: adquire pois a sabedoria, e com toda a tua possessão adquire o entendimento.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Exalta-a, e ela te exaltará; e, abraçando-a tu, ela te honrará.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Dará à tua cabeça um diadema de graça e uma coroa de glória te entregará.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Ouve, filho meu, e aceita as minhas palavras, e se te multiplicarão os anos de vida.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
No caminho da sabedoria te ensinei, e pelas carreiras direitas te fiz andar.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Por elas andando, não se estreitarão os teus passos; e, se correres, não tropeçarás.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Pega-te à correção e não a largues: guarda-a, porque ela é a tua vida
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
Não entres na vereda dos ímpios, nem andes pelo caminho dos maus.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Rejeita-o; não passes por ele: desvia-te dele e passa de largo.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Pois não dormem, se não fizerem mal, e foge deles o sono se não fizerem tropeçar alguém.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Porque comem o pão da impiedade, e bebem o vinho das violências.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Porém a vereda dos justos é como a luz resplandecente que vai adiante e alumia até ao dia perfeito.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
O caminho dos ímpios é como a escuridão: nem sabem em que tropeçarão.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Filho meu, atenta para as minhas palavras: às minhas razões inclina o teu ouvido.
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Não as deixes apartar-se dos teus olhos: guarda-as no meio do teu coração.
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Porque são vida para os que as acham, e saúde para todo o seu corpo.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Sobre tudo o que se deve guardar, guarda o teu coração, porque dele procedem as saídas da vida.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Desvia de ti a tortuosidade da boca, e alonga de ti a perversidade dos beiços.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Os teus olhos olhem direitos, e as tuas pálpebras olhem diretamente diante de ti.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Pondera a vereda de teus pés, e todos os teus caminhos sejam bem ordenados!
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
Não declines nem para a direita nem para a esquerda: retira o teu pé do mal.
