Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Audite, filii, disciplinam patris, et attendite ut sciatis prudentiam.
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
Donum bonum tribuam vobis: legem meam ne derelinquatis.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
Nam et ego filius fui patris mei, tenellus et unigenitus coram matre mea.
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Et docebat me, atque dicebat: Suscipiat verba mea cor tuum; custodi præcepta mea, et vives.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Posside sapientiam, posside prudentiam: ne obliviscaris, neque declines a verbis oris mei.
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
Ne dimittas eam, et custodiet te: dilige eam, et conservabit te.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Principium sapientiæ: posside sapientiam, et in omni possessione tua acquire prudentiam.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Arripe illam, et exaltabit te; glorificaberis ab ea cum eam fueris amplexatus.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Dabit capiti tuo augmenta gratiarum, et corona inclyta proteget te.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Audi, fili mi, et suscipe verba mea, ut multiplicentur tibi anni vitæ.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Viam sapientiæ monstrabo tibi; ducam te per semitas æquitatis:
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
quas cum ingressus fueris, non arctabuntur gressus tui, et currens non habebis offendiculum.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Tene disciplinam, ne dimittas eam; custodi illam, quia ipsa est vita tua.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
Ne delecteris in semitis impiorum, nec tibi placeat malorum via.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Fuge ab ea, nec transeas per illam; declina, et desere eam.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Non enim dormiunt nisi malefecerint, et rapitur somnus ab eis nisi supplantaverint.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Comedunt panem impietatis, et vinum iniquitatis bibunt.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Justorum autem semita quasi lux splendens procedit, et crescit usque ad perfectam diem.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
Via impiorum tenebrosa; nesciunt ubi corruant.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Fili mi, ausculta sermones meos, et ad eloquia mea inclina aurem tuam.
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Ne recedant ab oculis tuis: custodi ea in medio cordis tui:
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
vita enim sunt invenientibus ea, et universæ carni sanitas.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Omni custodia serva cor tuum, quia ex ipso vita procedit.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Remove a te os pravum, et detrahentia labia sint procul a te.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Oculi tui recta videant, et palpebræ tuæ præcedant gressus tuos.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Dirige semitam pedibus tuis, et omnes viæ tuæ stabilientur.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
Ne declines ad dexteram neque ad sinistram; averte pedem tuum a malo: vias enim quæ a dextris sunt novit Dominus: perversæ vero sunt quæ a sinistris sunt. Ipse autem rectos faciet cursus tuos, itinera autem tua in pace producet.
