Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Kuulkaa, lapset, isän kuritusta ja kuunnelkaa oppiaksenne ymmärrystä.
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
Sillä minä annan teille hyvän neuvon, älkää hyljätkö minun opetustani.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
Olinhan minäkin isäni poika, hento ja äitini ainokainen.
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Ja isä minua opetti ja sanoi minulle: "Pitäköön sydämesi minun sanoistani kiinni, noudata minun käskyjäni, niin sinä saat elää.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Hanki viisautta, hanki ymmärrystä, älä sitä unhota, älä väisty pois minun suuni sanoista.
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
Älä sitä hylkää, niin se varjelee sinua; rakasta sitä, niin se sinua suojaa.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Viisauden alku on: hanki viisautta, ja kaikella muulla hankkimallasi hanki ymmärrystä.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Anna sille korkea arvo, niin se sinut korottaa, se kunnioittaa sinua, jos sen syliisi suljet;
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
se panee päähäsi ihanan seppeleen ja lahjoittaa sinulle kauniin kruunun."
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Kuule, poikani, ja ota sanani varteen, niin elämäsi vuodet enentyvät.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Minä neuvon sinut viisauden tielle, ohjaan sinut oikeille teille.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Käydessäsi eivät askeleesi ahtaalle joudu; juostessasi et kompastu.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Tartu kiinni kuritukseen äläkä hellitä; säilytä se, sillä se on sinun elämäsi.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
Älä lähde jumalattomien polulle, älä astu pahojen tielle.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Anna sen olla, älä mene sille, poikkea pois ja mene ohitse.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Sillä eivät he saa nukkua, elleivät pahaa tee; se riistää heiltä unen, elleivät ole ketään kaataneet.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Niin he syövät leipänään jumalattomuutta, juovat viininään väkivallan tekoja.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Mutta vanhurskasten polku on kuin aamurusko, joka kirkastuu kirkastumistaan sydänpäivään saakka.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
Jumalattomain tie on kuin pimeys: eivät he tiedä, mihin kompastuvat.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Poikani, kuuntele minun puhettani, kallista korvasi minun sanoilleni.
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Älkööt ne väistykö silmistäsi, kätke ne sydämesi sisimpään;
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
sillä ne ovat elämä sille, joka ne löytää, ja lääke koko hänen ruumiillensa.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Yli kaiken varottavan varjele sydämesi, sillä sieltä elämä lähtee.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Poista itsestäsi suun kavaluus, ja karkoita luotasi huulten vääryys.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Katsokoot sinun silmäsi suoraan, eteenpäin olkoon katseesi luotu.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Tasoita polku jaloillesi, ja kaikki sinun tiesi olkoot vakaat.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
Älä poikkea oikeaan, älä vasempaan, väistä jalkasi pahasta.
