Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Slušajte, djeco, pouku očevu i pazite kako biste spoznali mudrost,
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
jer dobar vam nauk dajem: ne prezrite moga naputka.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
I ja sam bio sin u svoga oca i nježan jedinac u svoje matere;
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
i mene je on učio i govorio mi: “Zadrži moje riječi u svojem srcu, poštuj moje zapovijedi i živjet ćeš.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Steci mudrost, steci razbor, ne smeći ih s uma i ne odstupi od riječi mojih usta.
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
Ne ostavljaj je i čuvat će te; ljubi je i obranit će te.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Početak je mudrosti: steci sebi mudrost i svim svojim imanjem steci razboritost.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Veličaj je i uzvisit će te; donijet će ti čast kad je prigrliš.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Stavit će ti ljupki vijenac na glavu, i obdarit će te krasnom krunom.”
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Poslušaj, sine moj, primi moje riječi i umnožit će se godine tvojeg života.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Poučih te putu mudrosti, navratih te na prave staze;
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
neće ti se zapletati koraci kad staneš hoditi; potrčiš li, nećeš posrnuti.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Čvrsto se drži pouke, ne puštaj je, čuvaj je, jer ona ti je život.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
Ne idi stazom opakih i ne stupaj putem zlikovaca.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Ostavi ga, ne hodi njime; kloni ga se i zaobiđi ga.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Jer oni ne spavaju ako ne učine zla, i san im ne dolazi ako koga ne obore.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Jer jedu kruh opačine i piju vino nasilja.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
A pravednička je staza kao svjetlost svanuća, koja je sve jasnija do potpunog dana.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
A put je opakih kao mrkli mrak: ne znaju o što će se spotaknuti.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Sine moj, pazi na moje riječi, prigni uho svoje mojim besjedama.
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Ne gubi ih nikad iz očiju, pohrani ih usred srca svoga.
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Jer su život onima koji ih nalaze i ozdravljenje svemu tijelu njihovu.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
A svrh svega, čuvaj svoje srce, jer iz njega izvire život.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Drži daleko od sebe lažna usta i udalji od sebe usne prijevarne.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Nek' tvoje oči gledaju u lice i neka ti je pogled uvijek prav.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Pazi na stazu kojom kročiš i neka ti svi putovi budu pouzdani.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
Ne skreći ni desno ni lijevo, drži svoj korak daleko oda zla.
