Príslovia 31
1 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.
Verba Lamuelis regis. Visio qua erudivit eum mater sua.
2 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?
[Quid, dilecte mi? quid, dilecte uteri mei? quid, dilecte votorum meorum?
3 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.
Ne dederis mulieribus substantiam tuam, et divitias tuas ad delendos reges.
4 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,
Noli regibus, o Lamuel, noli regibus dare vinum, quia nullum secretum est ubi regnat ebrietas;
5 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.
et ne forte bibant, et obliviscantur judiciorum, et mutent causam filiorum pauperis.
6 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,
Date siceram mœrentibus, et vinum his qui amaro sunt animo.
7 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.
Bibant, et obliviscantur egestatis suæ, et doloris sui non recordentur amplius.
8 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,
Aperi os tuum muto, et causis omnium filiorum qui pertranseunt.
9 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.
Aperi os tuum, decerne quod justum est, et judica inopem et pauperem.]
10 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.
[Mulierem fortem quis inveniet? procul et de ultimis finibus pretium ejus.
11 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.
Confidit in ea cor viri sui, et spoliis non indigebit.
12 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.
Reddet ei bonum, et non malum, omnibus diebus vitæ suæ.
13 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.
Quæsivit lanam et linum, et operata est consilia manuum suarum.
14 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.
Facta est quasi navis institoris, de longe portans panem suum.
15 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.
Et de nocte surrexit, deditque prædam domesticis suis, et cibaria ancillis suis.
16 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.
Consideravit agrum, et emit eum; de fructu manuum suarum plantavit vineam.
17 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.
Accinxit fortitudine lumbos suos, et roboravit brachium suum.
18 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
Gustavit, et vidit quia bona est negotiatio ejus; non extinguetur in nocte lucerna ejus.
19 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.
Manum suam misit ad fortia, et digiti ejus apprehenderunt fusum.
20 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.
Manum suam aperuit inopi, et palmas suas extendit ad pauperem.
21 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.
Non timebit domui suæ a frigoribus nivis; omnes enim domestici ejus vestiti sunt duplicibus.
22 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.
Stragulatam vestem fecit sibi; byssus et purpura indumentum ejus.
23 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.
Nobilis in portis vir ejus, quando sederit cum senatoribus terræ.
24 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.
Sindonem fecit, et vendidit, et cingulum tradidit Chananæo.
25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.
Fortitudo et decor indumentum ejus, et ridebit in die novissimo.
26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.
Os suum aperuit sapientiæ, et lex clementiæ in lingua ejus.
27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.
Consideravit semitas domus suæ, et panem otiosa non comedit.
28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,
Surrexerunt filii ejus, et beatissimam prædicaverunt; vir ejus, et laudavit eam.
29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.
Multæ filiæ congregaverunt divitias; tu supergressa es universas.
30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.
Fallax gratia, et vana est pulchritudo: mulier timens Dominum, ipsa laudabitur.
31 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.
Date ei de fructu manuum suarum, et laudent eam in portis opera ejus.]
