Príslovia 30
1 Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.
Ord av Agur, son åt Jake, profetordet. Mannen segjer so til Itiel, til Itiel og Ukal:
2 Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,
For fåvis er eg til å heita mann, og ikkje hev eg manne-vit.
3 Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.
Visdom hev eg ikkje lært, til kunnskap um den Heilage.
4 Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?
Kven hev stige upp til himmelen og stige ned? Kven hev samla vinden inn i nevarne? Kven hev bunde vatnet i eit klædeplagg? Kven hev alle enderne av jordi sett? Kva heiter han, kva heiter son hans - um du veit det?
5 Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.
Alt Guds ord er skirt, han er ein skjold for deim som flyr til honom.
6 Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.
Legg ikkje noko til hans ord, elles lyt han refsa deg, og du stend der ein ljugar.
7 Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:
Tvo ting hev eg bede deg um, neitta meg deim ikkje, fyrr eg døyr:
8 Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,
Lat fals og lygn vera langt frå meg! Gjev meg ikkje armod og ikkje rikdom! Lat meg få eta mitt tiletla brød!
9 Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.
Elles kunde eg neitta deg når eg var mett, og segja: «Kven er Herren?» Eller um eg vart fatig, kunde eg stela, ja, forgripa meg på min Guds namn.
10 Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.
Baktala ei ein tenar for hans herre, elles vil han banna deg, og du få bøta.
11 Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.
Ei ætt som bannar far sin og ikkje signar mor si,
12 Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.
ei ætt som tykkjer ho er rein, endå ho ei hev tvætta av sitt eige skarn,
13 Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.
ei ætt - kor stolte augo hev ho ikkje, og kor ho lyfter augneloki!
14 Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.
ei ætt som heve sverd til tenner og jakslar reint som knivar, so ho et armingar or landet og fatige or folkesamfund.
15 Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:
Blodiglen hev tvo døtter: Gjev! Gjev! Tri finst det som aldri vert mette, fire som ei segjer: «Nok!»
Helheim og barnlaust moderfang, jordi som aldri vert mett av vatn, og elden som ei segjer: «Nok!» (Sheol h7585)
17 Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.
Eit auga som spottar far og vanvyrder lydnad mot mor, det skal bekkje-ramnarne hakka ut og ørnungar eta upp.
18 Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:
Tri ting er meg for underlege, og fire finst som eg ikkje skynar:
19 Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.
Ørns veg på himmelen, orms veg på berget, skips veg på havet og manns veg til møy.
20 Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.
Soleis ber utru kona seg åt: Ho et og turkar seg um munnen og segjer: «Eg hev ikkje gjort noko vondt.»
21 Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:
Under tri skjelv jordi, under fire kann ho’kje herda:
22 Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;
under trælen når han vert konge, og dåren når han fær eta seg mett,
23 Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.
under attergløyma når ho vert gift, og trælkvinna når ho erver si frua.
24 Ètyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:
Fire finst det som er små på jordi, og endå hev dei fenge visdom stor:
25 Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;
Mauren er’kje noko sterkt folk, og endå lagar han sin mat um sumaren.
26 Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;
Fjellgrevlingarne er’kje noko veldugt folk, og endå byggjer dei seg hus i berget.
27 Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;
Grashopparne hev ingen konge, og endå fær dei alle ut i fylking.
28 Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.
Fjorføtla kann du ta med henderne, og endå bur ho inni kongeslott.
29 Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:
Tri finst det som stig med staute stig, og fire hev ei fager gonga:
30 Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;
Løva ei kjempa millom dyri, og som ikkje snur seg for nokon,
31 Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.
hesten mjå um midja, eller bukken, og ein konge med leidingheren.
32 Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.
Gjer du deg stor, anten narr eller klårtenkt, so legg handi på munnen!
33 Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.
For trykk på mjølk gjev smør, og trykk på nase gjev blod, og trykk på vreide gjev strid.
