Príslovia 30
1 Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.
Agura, Jakes dēla, vārdi šā vīra sludināšana un mācība. Es esmu nodarbojies ar Dievu, esmu nodarbojies ar Dievu un noguris.
2 Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,
Jo es esmu nejēga pār citiem, un man nav cilvēka saprašanas!
3 Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.
Es arī gudrības neesmu mācījies, nedz svētu atzīšanu atzinis.
4 Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?
Kas ir uzkāpis debesīs un nācis zemē? Kas sagrābj vēju savās rokas? Kas saista ūdeni drēbē? Kas liek zemei visas robežas? Kāds viņam vārds, un kāds viņa dēlam vārds, ja tu to zini?
5 Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.
Visi Dieva vārdi ir šķīsti; Viņš ir par priekšturamām bruņām tiem, kas uz Viņu paļaujas.
6 Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.
Nepieliec nekā pie viņa vārdiem, ka viņš tevi nesoda, un tu netopi atrasts melkulis.
7 Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:
Divas lietas lūdzos no tevis, neliedz man tās, pirms es mirstu:
8 Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,
Nelietība un meli lai paliek tālu no manis; nabadzību un bagātību nedod man, bet paēdini mani ar manu dienišķu maizi,
9 Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.
Ka es paēdis tevi neaizliedzu un nesaku: Kas ir Tas Kungs? vai nabags palicis nezogu un sava Dieva vārdu velti nevalkāju. -
10 Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.
Neapmelo kalpu pie viņa kunga, ka viņš tevi nelād, un tu netopi noziedzīgs.
11 Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.
Ir suga, kas tēvu lād un māti nesvētī;
12 Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.
Ir suga, kas pati savās acīs šķīsta, bet no saviem sārņiem nav mazgāta;
13 Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.
Ir suga, cik augsti tā ceļ acis, cik augsti acu plakstiņus!
14 Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.
Ir suga, zobeni ir viņas zobi un naži viņas dzerokļi, rīt nabagus no zemes nost un sērdienīšus cilvēku starpā. -
15 Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:
Asins sūcējai ir divas meitas: „Dod šurp, dod šurp!“- Šās trīs nav pieēdināmas, un tā ceturtā nesaka: Gan.
Elle, neauglīgais klēpis, zeme, nepiedzirdināma ar ūdeni, un uguns nesaka: Gan. - (Sheol h7585)
17 Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.
Acs, kas tēvu apsmej un liedzās mātei klausīt, to izknābs kraukļi pie upes, un jaunie ērgļi to ēdīs.
18 Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:
Šās trīs lietas man ir visai brīnums, un to ceturto es neizprotu:
19 Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.
Ērgļa ceļš debesīs, čūskas ceļš pār klinti, laivas ceļš jūras vidū un vīra ceļš pie meitas.
20 Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.
Tāds pat ir sievas ceļš, kas laulību pārkāpj; viņa ēd, noslauka muti un saka: Es ļauna neesmu darījusi. -
21 Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:
Par trim lietām nodreb zeme, un ceturto tā nevar panest:
22 Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;
Par kalpu, kad tas paliek par kungu, un par ģeķi, kad tas maizes paēdis,
23 Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.
Par nopeltu, kad tā tiek pie vīra, un par kalponi, kad tā top savas saimnieces mantiniece.
24 Ètyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:
Šie četri ir mazi virs zemes un tomēr gudrāki nekā tie gudrie:
25 Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;
Skudras, nespēcīga tauta, tomēr savu barību vasarā sagādā;
26 Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;
Truši, nespēcīga tauta, tomēr liek savus namus akmens kalnos;
27 Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;
Siseņiem nav ķēniņa, tomēr viņi visi iziet, pulkos dalīti;
28 Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.
Zirneklis auž abām rokām, un tomēr ir ķēniņu pilīs.-
29 Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:
Šiem trim ir laba gaita, un tas ceturtais iet it lepni:
30 Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;
Vecs lauva, varens starp zvēriem, kas nevienam ceļu negriež.
31 Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.
Ērzelis, kam labi gurni, vai āzis, un ķēniņš, savus ļaudis vedot.
32 Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.
Ja tu ģeķis bijis, paaugstinādamies, un ko nodomājis, tad: roku uz muti!
33 Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.
Satricini pienu, būs sviests; satrīcini degunu, būs asinis; un satrīcini dusmas, būs plēšanās.
