Príslovia 30
1 Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.
Agurs, Jakes Søns Ord, det varslende Ord, Udsagnet af Manden, til Ithiel, til Ithiel og Ukal.
2 Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,
Jeg var ufornuftigere end en Mand, og jeg havde ikke Forstand som et Menneske.
3 Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.
Og jeg havde ikke lært Visdom eller kendt Kundskab om den Hellige.
4 Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?
Hvo for op til Himmelen og for ned? hvo samlede Vejret i sine Næver? hvo bandt Vandet i et Klædebon? hvo har fastsat alle Jordens Grænser? hvad er hans Navn? og hvad er hans Søns Navn? du ved det jo.
5 Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.
Alt Guds Ord er lutret; han er et Skjold for dem, som forlade sig paa ham.
6 Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.
Læg intet til hans Ord, at han ikke skal straffe dig, og du skal staa som en Løgner.
7 Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:
Om tvende Ting har jeg bedet dig; nægt mig dem ej, før jeg dør:
8 Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,
Lad Forfængelighed og Løgnens Ord være langt fra mig; giv mig ikke Armod eller Rigdom, men tildel mig mit beskikkede Brød;
9 Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.
at jeg ikke, naar jeg mættedes, skulde fornægte dig og sige: Hvo er Herren? eller naar jeg blev fattig, skulde stjæle og forgribe mig paa min Guds Navn.
10 Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.
Bagtal ikke en Træl for hans Herre, at han ikke skal forbande dig, og du skal bære Skyld.
11 Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.
Der er en Slægt, som bander sin Fader og ikke velsigner sin Moder;
12 Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.
der er en Slægt, som er ren i sine egne Øjne, og hvis Skarn dog ikke er aftoet;
13 Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.
der er en Slægt, hvis Øjne ere høje, og hvis Øjenlaage hæve sig i Vejret;
14 Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.
der er en Slægt, hvis Tænder ere Sværd, og hvis Kindtænder ere Knive, som vil fortære de elendige i Landet og de fattige iblandt Menneskene.
15 Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:
Blodsugersken har to Døtre, „giv hid! giv hid!‟ Der er tre, som ikke kunne mættes, fire, som ikke sige: „Nok!‟
Dødsriget og det ufrugtbare Moderliv; Jorden bliver ikke mæt af Vand, og Ilden siger ikke: „Nok!‟ (Sheol h7585)
17 Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.
Et Øje, som spotter Faderen og lader haant om at lyde Moderen, det skulle Ravnene ved Bækken udhugge, og Ørneunger skulle æde det.
18 Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:
Tre Ting ere mig forunderlige; og fire Ting kender jeg ikke:
19 Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.
Ørnens Vej imod Himmelen, Slangens Vej over Klippen, Skibets Vej midt paa Havet, og en Mands Vej til en Jomfru.
20 Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.
Saa er en Horekvindes Vej; hun spiser og afvisker sin Mund og siger: Jeg har ikke gjort Uret.
21 Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:
Under tre ryster et Land, og under fire kan det ikke holde ud:
22 Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;
Under en Træl, naar han kommer til at herske; og en Daare, naar han bliver mæt af Brød;
23 Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.
under en forhadt Kvinde, naar hun bliver gift; og en Trælkvinde, naar hun bliver sin Frues Arving.
24 Ètyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:
Der er fire smaa paa Jorden, dog ere de vise, saare vise:
25 Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;
Myrerne ere ikke et stærkt Folk, alligevel berede de deres Spise om Sommeren;
26 Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;
Kaninerne ere et afmægtigt Folk, dog indrette de deres Hus i Klippen;
27 Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;
Græshopperne have ingen Konge, alligevel drage de ud, alle i sluttet Skare;
28 Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.
Firbenet griber fat med Hænder, og dog er det i Kongepaladser.
29 Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:
Der er tre, som have et smukt Skridt, og fire, som have en smuk Gang:
30 Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;
Løven, som er vældig iblandt Dyrene og ikke viger tilbage for nogens Ansigt;
31 Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.
Hesten, som er omgjordet om Lænderne; Bukken; og en Konge, som ingen tør rejse sig imod.
32 Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.
Har du handlet daarligt, der du ophøjede dig, og har du tænkt ondt, da læg Haand paa Mund!
33 Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.
Thi den, som trykker Mælk, faar Ost derudaf; og den, som trykker Næsen, faar Blod derudaf; og den, som trykker Vrede, faar Trætte derudaf.
