Príslovia 30
1 Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.
Riječi Agura, sina Jakeova, iz Mase; proročanstvo njegovo za Itiela, za Itiela i Ukala.
2 Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,
Da, preglup sam da bih bio čovjek i nemam razbora čovječjeg.
3 Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.
Ne stekoh mudrosti i ne poznajem znanosti svetih!
4 Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?
Tko uzađe na nebo i siđe? Tko uhvati vjetar u šake svoje? Tko sabra vode u plašt svoj? Tko postavi krajeve zemaljske? Kako se zove i kako mu se zove sin? Znaš li?
5 Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.
Svaka je Božja riječ prokušana, štit onima koji se u nj uzdaju.
6 Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.
Ne dodaji ništa njegovim riječima, da te ne prekori i ne smatra lažljivim.
7 Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:
Za dvoje te molim, ne uskrati mi, dok ne umrem:
8 Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,
udalji od mene licemjernu i lažnu riječ; ne daj mi siromaštva ni bogatstva: hrani me kruhom mojim dostatnim;
9 Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.
inače bih, presitivši se, zatajio tebe i rekao: “Tko je Jahve?” Ili bih, osiromašivši, krao i oskvrnio ime Boga svojega.
10 Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.
Ne klevetaj sluge gospodaru njegovu, jer bi te mogao kleti i ti morao okajati.
11 Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.
Ima izrod koji kune oca svoga i ne blagoslivlje majke svoje!
12 Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.
Izrod koji za se misli da je čist, a od kala svojeg nije opran!
13 Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.
Izrod uznositih očiju koji visoko diže svoje trepavice!
14 Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.
Izrod komu su zubi mačevi i očnjaci noževi da proždiru nesretnike na zemlji i siromahe među ljudima!
15 Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:
Pijavica ima dvije kćeri: “Daj! Daj!” Postoje tri stvari nezasitne i četiri koje ne kažu: “Dosta!”
Carstvo smrti, jalova utroba, zemlja nikad gasna vode i vatra koja nikad ne kaže: “Dosta!” (Sheol h7585)
17 Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.
Oko koje se ruga ocu i odriče posluh majci iskljuvat će potočni gavrani i izjesti mladi orlovi.
18 Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:
Troje mi je nedokučivo, a četvrto ne razumijem:
19 Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.
put orlov po nebu, put zmijin po stijeni, put lađin posred mora i put muškarčev djevojci.
20 Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.
Takav je put preljubnice: najede se, obriše usta i veli: “Nisam sagriješila.”
21 Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:
Od troga se zemlja ljulja, a četvrtoga ne može podnijeti:
22 Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;
od roba kad postane kralj i kad se prostak kruha nasiti,
23 Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.
od puštenice kad se uda i sluškinje kad istisne svoju gospodaricu.
24 Ètyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:
Četvero je maleno na zemlji, ali mudrije od mudraca:
25 Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;
mravi, nejaki stvorovi, koji sebi ljeti spremaju hranu;
26 Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;
jazavci, stvorovi bez moći, što u stijeni grade sebi stan;
27 Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;
skakavci, koji nemaju kralja, a svi idu u poretku;
28 Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.
gušter, što se rukama hvata, a prodire u kraljevske palače.
29 Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:
Troje ima lijep korak, a četvero lijepo hodi:
30 Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;
lav, junak među zvijerima, koji ni pred kim ne uzmiče;
31 Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.
pijetao što se odvažno šeće među kokošima; jarac koji vodi stado; i kralj sa svojom vojskom.
32 Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.
Ako si ludovao oholeći se ili to svjesno činio, stavi ruku na usta.
33 Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.
Kad se mlijeko metÄe, izlazi maslac; kad se nos pritisne, poteče krv; kad se srdžba potisne, dobiva se spor.
