Príslovia 29
1 Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
Viro, qui corripientem dura cervice contemnit, repentinus ei superveniet interitus: et eum sanitas non sequetur.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
In multiplicatione iustorum lætabitur vulgus: cum impii sumpserint principatum, gemet populus.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
Vir, qui amat sapientiam, lætificat patrem suum: qui autem nutrit scorta, perdet substantiam.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Rex iustus erigit terram, vir avarus destruet eam.
5 Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
Homo, qui blandis, fictisque sermonibus loquitur amico suo, rete expandit gressibus eius.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
Peccantem virum iniquum involvet laqueus: et iustus laudabit atque gaudebit.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Novit iustus causam pauperum: impius ignorat scientiam.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
Homines pestilentes dissipant civitatem: sapientes vero avertunt furorem.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Vir sapiens, si cum stulto contenderit, sive irascatur, sive rideat, non inveniet requiem.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
Viri sanguinum oderunt simplicem: iusti autem quærunt animam eius.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Totum spiritum suum profert stultus: sapiens differt, et reservat in posterum.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Princeps, qui libenter audit verba mendacii, omnes ministros habet impios.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Pauper, et creditor obviaverunt sibi: utriusque illuminator est Dominus.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Rex, qui iudicat in veritate pauperes, thronus eius in æternum firmabitur.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
Virga atque correptio tribuit sapientiam: puer autem, qui dimittitur voluntati suæ, confundit matrem suam.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
In multiplicatione impiorum multiplicabuntur scelera: et iusti ruinas eorum videbunt.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Erudi filium tuum, et refrigerabit te, et dabit delicias animæ tuæ.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Cum prophetia defecerit, dissipabitur populus: qui vero custodit legem, beatus est.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Servus verbis non potest erudiri: quia quod dicis intelligit, et respondere contemnit.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Vidisti hominem velocem ad loquendum? stultitia magis speranda est, quam illius correptio.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Qui delicate a pueritia nutrit servum suum, postea sentiet eum contumacem.
22 Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
Vir iracundus provocat rixas: et qui ad indignandum facilis est, erit ad peccandum proclivior.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
Superbum sequitur humilitas: et humilem spiritu suscipiet gloria.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Qui cum fure participat, odit animam suam: adiurantem audit, et non indicat.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Qui timet hominem, cito corruet: qui sperat in Domino, sublevabitur.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Multi requirunt faciem principis: et iudicium a Domino egreditur singulorum.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
Abominantur iusti virum impium: et abominantur impii eos, qui in recta sunt via. Verbum custodiens filius, extra perditionem erit.
